AUTHOR Král Šumavy

20220528_aks_75_abs.pdf (421693)

RADIM : 

Author Král Šumavy aneb jídlo a odpočinek je potřeba

Po nevydařeném závodě v Boleslavi jsem byl zvědavej, co přinese Author Král Šumavy. Na závod jsme se vydali, protože ho měl v kalendáři Honza. Já jsem ho jet nechtěl po posledním reportu od kluků – těžká trať a ani z kopce se moc nedá jet. Jenže jsou nové trasy a prý víc jezdivé. V týdnu před závodem jsem na kolo čas kvůli práci neměl, za to jsem dostatečně jedl, něco popil a málo spal. Navíc na pátek Anitka vyhrála vstupenky na GP juniorů na ploché dráze, takže do postele jsem se dostal zase až o půlnoci a vstával jsem v 5:45.  Podle Norů měla být zima. Ráno 9 st., po poledni asi 13. Kolem osmý jsem zaparkoval v Klatovech a hle, docela teplíčko, takže třetí vrstvu jsem nebral, návleky na tretry taky ne a letní rukavice nakonec taky vůbec nevadily.

Na startu trasy 72 km nás bylo... Bylo nás pět:) – já, Honza, Detlef, Marťas a Michal Král. Bohouš jel padesátku, proletěl trať a mazal na další vyřizování a večer komentování GP na Markétě. Martin hned od začátku řešil trable, navlhlé gripy nedržely na řídítkách. Dost wopruz.

Ještě že mě kluci před startem upozornili, že pojedeme tak 5 hodin. Cože? Já počítal tak 3 – 3,5 maximálně. Je to takový kratší Malevil prý. A sakra. Nemám dost jídla a jestli i terén bude malevilový… potěš koště. Ale nemá být, uvidíme. Na trase jsou naštěstí tři občerstvovačky, takže plán je jasný – tři zastávky v depu;)

Start a jede se celkem volně, aha, asi to bude fakt těžký. Martin tlačí na pilu pár metrů před námi, Detlef ho chce dojet, já s Michalem a Honzou se vezeme za ním. Před nájezdem do terénu jsme sjetí a jedeme téměř v zeleném balíku. Honza jede svoje tempo a my jakž takž držíme čtveřici, kterou uzavírám. Rozčiluje mě Michal, který vypadá, že jen tak točí nohy, a když chce, tak sjede mezeru před sebou jako prd. Někteří jedou v terénu tak pomalé tempo, že nechápu, jak se mohou udržet v sedle. Já se totiž za jednou holčinou neudržím a pokládám to do bahínka, čímž ztrácím přímý kontakt s klukama. Chvíli trvá, než se mi podaří zase začlenit do pelotonu, ale kluky mám v otevřenějších pasážích na dohled. A takhle dojedeme na první depo. Banán, hrozinky, rohlík se salámem, zapít a jede se. První odjíždí Michal, pak Čechínové a já za nimi. Velhartice projíždíme ve čtveřici, sjezd úzký, kameny, nebezpečný. Detlef vyndává klacík z přehazovačky a pokračujeme. V táhlém stoupání na 24. km (dle info od Michala) se pomalu posouvám před kluky a na horizontu už je nevidím. Po následujícím sjezdu cítím dech na zádech. Otáčím se a Detlef v háku. Mám laso, neboj. To je dobře, tak jedem dál. Ve stoupáních mám navrch já, ve sjezdech mě Detlef sjíždí. Bufet 2 km, tedy polovina závodu. Jenže ty 2 km se jedou asi 20 minut, pořád nahoru, les a louka. Louky obecně bolí – vypadá to jako brnkačka, ale ten měkčí povrch je peklo. Jako když se pláště do toho podkladu lepí.

Druhé depo. Malinké nealko pivo, hodně salámu, chleba se sádlem, který jsem zkombinoval s gelem z kapsy. Kupodivu dobrá kombinace. Chleba líp klouzal do krku a gel dostal lepší příchuť;) Další malé pivo a přijíždí Detlef. Já jedu, teď už je to víc dolu, tak mě někde sjedeš. Jeď, já už ani nemám ambice tě sjíždět:)

Dostáváme se na návětrnou stranu a je pěkná kosa. Ve sjezdu mi vše odjede, ale trasa je skvěle značená. Další pomalu má tradice vedle jízdy na samotku – nahoru ty lidi sjíždím, dolu mi odjíždí. Takhle se začnu střídat asi se třemi, čtyřmi spoluzávodníky, takže na sebe vždy mávnem, pozdravíme, vyměníme spolutrpitelský úsměv. V jednom lesním stoupaní jedu sám a ve větru hučí šumavské hvozdy. Určitě mají svůj specifický zvuk, protože se mi vybavily vzpomínky na letní i zimní dovolené ve Stachách a takový šum jsem určitě nikde jinde neslyšel.

Brod. Hluboký. Lidi povzbuzují – to skočíš… Na brod se sjíždí dost vysoký schod. Trapně pomalu ho sjedu, projedu brod a spojují se naše trasa a padesátka. Voda ledová, takže zima od nohou. Je potřeba šlapat, aby se člověk zahřál a uschlo to. A na trase turisti z padesátky. Psychologicky dobrý, předjíždím jednoho za druhým. Sice frajírek, ale ve svém závodě se neposouvám. Najednou slyším – jé, čau. Otočím se, zapřemýšlím – Pepa Rubáš. No jo, čau, uvidíme se v cíli. V kopci, kde pár lidí tlačí, jen sem tam někdo jede, taky seskočím a držím se jedoucího. Tedy neztrácím čas a předcházím ty pomalejší. Jé, vem mě na štangli. Dobrej pokus;) Mě nemusíš na štangli, já se jen zaháknu, viděl jsem to v jednom filmu. S Neckářem, jo? :) Byl čas i na trochu zábavy.

Ve sjezdech mě někdo i brzdí. Rozumím tomu a je mi jasný, jak musím otravovat ty rychlejší ve sjezdech já. Lepší už to z mé strany ale nejspíš nebude.

Poslední depo. Dobírám hlavně svoje zásoby, od pořadatelů beru jen banán a jdu do poslední třetiny. Předjíždím padesátky a naháním se s klukama z naší trasy – nahoru předjedu, dolu oni mě. Hlavně žádný blbosti, blížíš se k cíli, takže bezpečně a bez defektu. I tak jsem dvakrát trefil zadním kolem šutr, ale dobrý. Klatovy nadohled. Ve sjezdu slyším nějaký povyk, ale je to daleko. Za chvíli za sebou slyším – pravá, drž se vpravo. Tak se tam posunu. Vlevo předjíždí týpek – ty vole, kluci, jezděte vpravo, buďte trochu ohleduplní. Ten vepředu si volí stopu, ten vzadu musí dávat bacha, odseknu, ale do žádné diskuze se nepouštíme, protože je rychlejší. Nedojel jsem ho ani ve stoupáních, ani jsem ho neviděl v cíli, ale měl jsem pravdu, že jo.

Už je vidět Černá věž, tedy cca 5 km do cíle. Střídám s chlapíkem, co jede 105 km. Už je slyšet stadion, ale trasa se ještě motá. Objíždíme klatovskou Hůrku a bum, ostrá pravá, cedule “Cíl 1 km” a na kopec. Jedu v sedle, pár lidí povzbuzuje. Už jsi nahoře, teď už jen dolů. Pěšinou bezpečně, nájezd na stadion a po tartanu do cíle. Lehce zaspurtuju, a ještě předjedu chlapíka, asi z jiné trasy, takže je to úplně jedno:)

Koukám na tabuli – 4:42 – jako dobrý, jestli jsme to měli jet 5 hodin... 87. místo – první stovka, paráda. Nakonec 90. celkově, 33. v kategorii, včetně zastávek, spokojenost. Vydýchám, zdravíme se se spolubojovníkama, gratuluju borci, co jel 105, vyrazil o 1,5 hodiny dřív a dojel se mnou. Beru jonťák a jdu na plochu čekat na kluky. Jé, dobrý den, vy mě asi neznáte, ale já vás jo. Teda vidím dres, já jsem od Honzy. A jó, dobrý den. Chvíli povídáme, Tereza celou dobu nahání hodně živou Anežku;) To je teda neuvěřitelná energie. Přijíždí Detlef. Zjišťujeme, co je s Martinem, protože během závodu volal, ale teď se nešlo dovolat. Akorát projel mezičas, hlásí pořadatel Detlefovi, takže je v pořádku, paráda. Přijíždí Honza. Za tu dobu Tereza s Anežkou naběhaly odhadem asi 3 km:) Za pár minut je tu Michal, který laboroval s bolestmi břicha. Martin měl větší zásek, neb se netrápil jen s gripy, ale navíc defektil s ráfkovou páskou a unikajícím mlíkem. A protože na trase proběhla špatná domluva – Máš pumpu?, ptá se Martin, když projíždí Michal. Ne a pokračuje dál a Martin čeká, kdo mu půjčí vercajk. Akorát že by pomohla i duše, kterou Michal sice veze, ale nevěděl, co je přesně za problém. Martin s pomocí jiných závodníků párkrát dofukoval, ale ztratil hodně času a defekt opravil až v depu. A nakonec jel stejně i bez těch gripů, protože mu pořád sjížděly.

Všichni včetně Pepy jsme se sešli na zahradě školy u jídla a dost dlouho probírali závod. Já si to užil, Detlef a Honza, ten obzvlášť po loňském deštivém, rozmáčeném a blátivém ročníku, určitě taky. Technický i zdravotní problémy umí závod znechutit, takže Marťas do příště vyladěný kolo (už ho dej konečně do pořádnýho servisu;), Michal nebude pít před závodem Dudáky se zelenou;) a všichni si to dají pěkně do plných.

Profil náročný, nakonec přes 2000 nastoupaných metrů, ale cesty jezdivý. Závod si klidně zopakuju, ale lepší výsledek tu těžko zajedu, protože mi to fakt sedlo. Náplast na nepovedenou Boleslav jak se patří.

DAVID : 

Author Král Šumavy 2022

přišel čas si šumavu projet znovu, tentokrát jsme královskou vyměnili za 75tku, převýšení jsme neznali jen odhadovali na 1500-1800, to bude jiná hračka než posledně na 105 s převýšením 3500. Bylo to však přes 2100...

Bylo nás pět... a naštěstí pořád je :-) zelená letka jak nás Bogas přejmenoval vyrazila 28.5.2022 v 9:00 z náměstí v Klatovech do terénu s obavami, že terén po včerejším divokém dešti bude dost blátivý, opak byl pravdou. Cesty byli sice mokré, ale bahna po málu a takřka se nelepí, počasí na startu bylo příznivé. Už klasicky bez výjimky Marťas vyletí a tlačí se co to jde, během chvilky má náskok 20-25 závodníků, trasa je dlouhá a odhadem pětihodinová takže není kam spěchat, vrásky mi udělá až když se skupinky začínají formovat a mezi naší a bráchovou se udělá dost velká díra, šlápnu do pedálů a ostatní se přidají, záhy ztrácíme Honzu, jedeme tedy ve čtyřech přes první občerstvení, nedočkavý Michal vyráží a vypadá že má síly na rozdávaní mám co dělat udržet jeho tempo. Osudové stoupání kde Michal s Radimem popojedou a já s bráchou kecáme o náladě na trati, je naštvaný od startu ho trápí protáčející se gripy, zaberu abych dojel Radima, před závodem jsem si dál za úkol udržet se jeho nástupu :-) lehce předjíždím Michala, zřejmě přecenil síly a už jsem za Radimem, v cíly se dovídáme, že Martinovi utekl vzduch z pláště právě v tom stoupání a neměl vercajk, po necelé hodině obul půjčenou duši a dojel až do cíle, vezu se za ním až k 33 kde ve stoupání pořád drží tempo, já uvadám, ve sjezdu ho ještě dojíždím, další kopec je ještě náročnější i přesto další sjezd dojíždím to bylo naposledy, těžší terény se mu nelíbí. Pak Radima potkám na druhé zastávce od které záhy odjíždí aby si prý udělal náskok před sjezdem. V klidu se najím, nikdo další nepřijíždí a tak nasedám a šlapu co to dá těžce do kopců lehce s kopců a najednou řach do brodu, nestačil jsem přehodit, melu v té zpropadené řece jak když neumím šlapat a na skoku z něj si musím pomoci odšlápnutím. Hned záhy se spojujeme s 50sátkou... Kristova noho oni tady všichni tlačí kolo po rovině? Takřka dvacet minut předjíždím stovku výletařů, při stoupání to celkem jde,  ale na těch sjezdech je to o hubu, každopádně i přes tu námahu a křičení člověk dostane krev do žil a musí se před nimi trochu předvést... navíc když slyší "to je jiná liga" "pozor elektrokolo" "takhle se jezdí koukej" :-) Jako vyměněný se pouštím do poslední třetiny mícháme se se 105, čísla kolem 30,  těžko se jich člověk udrží s překvapením je s prudkého kopce dojíždím záhy do mírného kopečka mizí, střídám se s klukama mé trasy, takže ve třech přijíždíme k posledním 8km, již ojediněle během cesty předjíždíme závodníky z kratší trasy. Do finiše dávám co ve mě zbylo abych si za závodil a opravdu ani jednoho před sebe nepustím. Radim už se 16minut hřeje uprostřed stadiónu na trávníčku, překvapivě za mnou dojíždí Honza pak teprve Michal a s potěšením i brácha.

Když to shrnu tak to byl parádní závod, v pěti se to lépe táhne :-) 

p.s. trochu statistiky: časy mezi 35km a 64km Radim 1:49, Já 2:00, Martin 2:09, Honza 2:11 a Michal 2:20;  A posledních 10km Radim 30m; Já, Michal a Marťas 32m; nakonec Honza 35m                                 Myslím že kolem 30km jsme se rozdělili je patrné že Martin ztratil na mezičase 35km cca 40minut.

Detlef 31.5.2022