Bikemaraton Beroun Kooperativy

20220423_kpz_beroun_ABS_B.pdf (542112)

pořadí Poř./Kat Start.č. Jméno Ročník Země Cíl čas
180. 55./M40 222 Radim Mach 1976 CZE 02:46:38.2
195. 58./M40 200 DavidČechovič 1978 CZE 02:50:51.2

KPŽ Beroun aneb rubačka od startu do cíle s Detlefem v zádech

Beroun zkrátka je z těch těžších závodů. 51 km a telefon mi vždy naměřil 1400m převýšení. Startujeme ve dvou s Detlefem. On s číslem 200 ze třetí vlny, já s číslem 222 ze čtvrté, takže trochu s odstupem. Když se chlubím, jak jsem loni jízdou po chodníku hodně vydělal, hlásí pořadatel: V žádném případě nejezděte po chodníku, jinak budete okamžitě bez varování DSQ. Ok, dnes chodník nebude.

Start v deset a jedeme. Jedeme svižně s jednou brzdou, kdy byl peloton roztažen po celé šíři silnice a v protisměru jelo auto. Překvapivě za chvíli ve stoupání na Brdatku vidím Detlefa odhadem 100 m před sebou. Zabodnu oči do asfaltu, mám pocit, že mi to moc nejede, ale za chvíli už je to 50 m. V esíčku před vjezdem na lesní sjezd na sebe kouknem, Detlef zvolní a počká na mě. Nahoře ho pouštím před sebe, že ho budu brzdit, ale nechá mě jet před ním. Myslím, že to hned zkraje lesa v krátkém výjezdu položil, ale nejsem si jist. Každopádně za chvíli byl za mnou, a tak to bylo po většinu závodu. Na rozhlednu mám pocit, že bych měl být silnější a že se Detlef za mnou nudí. Nahoře lituju mladýho kluka, který už tady tlačí. Ten si to dnes protrpí. Sjezd a znovu pod rozhlednu. Tady už se cítím trochu líp. Klasicky jsem si našel skupinku, se kterou chci jet, ale postupně mi odjížděla. Občerstvovačku jsem projel, čímž jsem nedal Detlefovi šanci na doplnění energie. Sjezdy jedu na jistotu, i když kolo občas zaplave, ustřelí… nechci se rozmáznout. Následuje prudký výjezd. Loni jsem tu šel, dneska jedu. No, jedu, převod 1-1, ale jsem v sedle;) Motanice kolem Lísku, kde jednou nestíhám odbočit a málem končím v akátech, ale ubrzdil jsem to. Sjezd a znovu nahoru. Druhé místo, kde jsem loni šel. Dneska díky suchému a pevnějšímu podkladu zůstávám zase v sedle a už přichází stoupání, kdy sem tam někoho předjedu. Sjezd, kde jsem se loni složil jedu obzvlášť opatrně a Detlef a jeden kluk jdou přede mě. Ale jdeme hned do stoupání, kde si kluky sjíždím, a až na silnici nad Otročiněves jedeme ve čtyřech. Beru energii a trojice mi poodjíždí. Sjedu to, ale bolí to. Ve sjezdu k Habrovému potoku lehce ztrácím, ale dole jsme zase spolu a jednoho kluka odpáráme, někoho předjedeme. Dva brody, na které jsem zapomněl, osvěžily nohy a stoupání nad Nižbor. Cesta je nejdřív nově vysypaná drceným asfaltem, tady předjíždím Detlefa a pomalu se vzdaluji, což nebylo úplně týmové, a pak louka. Předposlední stoupání, znám to tu, tak jdu nahoře ještě do stojky a předjíždím a sjíždím lidi z té skupinky, se kterou jsem chtěl jet. A tak to má být:) A zase dolů do Nižboru, kde se loni rozbil Detlef na brodu. Dnes se jede bezpečněji přes lávku, a nikoliv na Nižbor, ale doprava. Poslední stoupání na hřbet nad Stradonicema. Je přísný, ale posouvám se dopředu. Pravé stehno hlásí náznak křeče. Tak to tedy ne. Poslední kopec, jedeme, co můžeme, noha to vydrží, musí. Jsme nahoře a hurá dolů. Hm, ty lidi nalevo, jak stoupají na polní cestě… jsou určitě turisti. Ne ne. Mlíko přes cestu a pořadatelé ukazují doleva. Do háje, tak ještě si máknem. S jednou holčinou se posouvám o pár míst. Až teď sjezd a rovina proti větru do Berouna. Ve Stradonicích jsme tři a jestli nezaberu, tak tam nedojedeme. Zalehnul jsem na řídítka a šlapu. Když toho mám plný zuby, někdo jde dopředu. Daří se mi chytit se. Ještě jednou jdu dopředu a předjedeme kluka a tu holčinu. Další dvojice před námi cítí nebezpečí, ohlíží se a začíná taky spolupracovat. Esíčko před Berounem, lávka a pěšina podél řeky do cíle. Kluci přede mnou se lehce vzdalují. Ohlížím se až na nájezdu do cílového prostoru. Někdo tam je. Ještě zaberu a pozici si pohlídám. Ve výsledcích zjišťuji, že o místo za mnou je Nikol Flašarová, naše reprezentantka v ultramaratonech.

V cíli čas 2:46:38, o 13 minut lépe než loni, 180 místo z údajně více jak 400 startujících. Prakticky ve všech segmentech, nahoru i dolu, jsem byl lepší než loni (a to v těch sjezdech určitě dost ztrácím, ale lepší už to nebude, spíš budu ještě opatrnější) a v některých stoupáních dokonce zlepšení o více jak minutu. Zkrátka člověk má vždycky pocit, že nic moc nejede, když jede na hraně svých možností, ale zajíci se sčítají až po honu.

Detlef dojel v čase 2:50:51 na 195. místě.

V prostoru cíle se potkáváme s Bogasem, který nás přijel podpořit. Mrzí mě, že jsem ho na trati nezaregistroval, ale díky moc! No, přijel… přiletěl na bajku z domova průměrnou rychlostí 28,9!!! To nepochopíš:)

Večer pak Sparta – Třinec 5:2, Sparta – Baník 3:1. Víc takových dnů, prosím:)