ČT AUTHOR CUP

20181014_dt_author_cup_abs.pdf (614577)

pořadí Poř./Kat start č. Jméno Ročník Země Cíl čas
737. 298./MB 1175 RadimMach 1976 CZE 02:53:15.4
843. 322./MA 1174 DavidHejra 1980 CZE 02:56:18.6

ČT Author Cup 2018 aneb Když výškový profil lže

Ačkoliv jsem už závody neplánoval, rozhodl jsem se ještě zúčastnit Author Cupu v Bedřichově. Závod mě nelákal svojí délkou 70 km v horském prostředí. Ale když už má člověk rekordní sezónu co do počtu závodů a najetých kilometrů, proč se ještě nehecnout. Po všech možných i nemožných peripetiích s tím kolik nás pojede, kdo pojede, kde budeme ubytovaní, které si vychutnal Dejv, jsme vyrazili nakonec ve dvou lidech v pátek odpoledne. Vymotat se z Prahy stálo opravdu za to, ale pak už cesta ubíhala až do Bedřichova v pohodě. Zaregistrovali jsme se na závod a jeli na ubytování. Večeře, pivko, pokec a před půlnocí do postele. Ráno dilema, jak se obléknout. Mělo být chladněji, ale přes den se měly teploty blížit 20°C. Při nakládání kol jsme si uvědomili, že není ani chladno, takže jsem volil krátký – krátký s funkčním trikem, Dejv krátký – krátký s funkčním trikem s dlouhým rukávem. Po snídani odjezd na parkoviště. Sjeli jsme do prostoru startu, vyměnili jsme trička (v rámci startovného) velikosti L a XL za dvě eMka, zkusili udat třetí zaplacené startovné, ale bohužel neúspěšně, a vrátili se k autu. Vzali jsme věci jen na závod, já vypil jonťák, vysypal hořčík do pusy, vysosal gel, naplnil kapsy výživou, energií, náhradní duší a pumpou a vyrazili jsme. Dejv laboroval se zacvaknutím tretry, tak jsme ještě mířili k servisu, ale nakonec zacvakl, tak jsme se šli zařadit. Rošt už byl celkem plný a vecpali jsme se až ke konci druhé vlny. Startovní pozici odhaduji kolem 900-1000 místa. Pozapínal jsem aplikace v telefonu a odstartovala první vlna 600 lidí. Po 5ti minutách přišla na řadu naše vlna. Dejv stále v rekonvalescenci ruky jel opatrně, já jsem měl nemalou ambici dojet do 500. místa a vyjet si první vlnu pro příští rok, cha chá:) Výškový profil hovořil jasně. První půlka závodu spíše nahoru, druhá spíše dolu. Jelo se mi dobře, Dejv byl někde nedaleko za mnou. Stále jsem hodně předjížděl a doufal jsem, že se blížím té pětistovce. Super pocit jsem měl ve stoupání, kde po stranách byly betonové panely a uprostřed písčito-travnatý povrch. Jel jsem prostředkem a předjížděl lidi zprava i zleva. Při míjení asi dvou defektů jsem si uvědomil, že mám duši a pumpu, ale nemám stahováky. No, snad by je po mně někdo hodil, byly-li by potřeba. Na 20 km přišly křeče do obou lýtek. Spolkl jsem ampuli hořčíku a za chvíli druhou, protože lýtka pořád tahala. Křeče povolily a jel jsem dál. Úžasná organizace závodu se projevila v delším klesání. Byl jsem v čele roztahané skupiny. V bezpečné vzdálenosti přede mnou vjelo na trať policejní auto s majákama. Na konci sjezdu začalo brzdit a houkat a organizátoři mávali praporkama jako divý a řvali, ať brzdíme. Přišla hodně ostrá levá do šotoliny, věděli moc dobře, co dělají. Parádní péče o závodníky. Po ceduli 30 km a téměř polovině závodu jsem očekával pohodlnější část trasy spíše dolu a udržení vybojované pozice. Jenže sjezdy byly vždy rychle za mnou a výjezdy byly těžší a těžší a já zřetelně pozice ztrácel. Za každým horizontem jsem čekal poslední 20 km klesání do cíle, ale nic takového se nedělo. Nahoru, dolu, nahoru, dolu… Na 50 km zapracovala psychika a zapochyboval jsem, jestli dokončím. Přeci jen jsem zvyklý na závody 50 km a teď jsem prakticky teprve pouze ve dvou třetinách závodu a síly ubývají. Vzal jsem gel, trochu si vymáčkl do pusy a málem jsem se pozvracel. Pomerančovo-kokosová příchuť, to je hnus, velebnosti. Ale má to být přeci víc z kopce, tak jedem. Chvíli se mi daří hákovat, chvíli dokonce tahám. Ach jo, místo abych takticky šetřil síly, jedu, snažím se dorazit skupinu 100-150m před sebou a pomáhám dalším. Opět mě chytají lýtka, tak si dávám třetí ampuli magnezia – jo jo, vybavil jsem se;) Na 60 km je odbočka do lesa a brutální stojka. Jedu ji v sedle, ale zvažuji pěší výstup. Jak říká známý – když je rychlost na kole pomalejší než chůze, vyplatí se sesednout:) Pár lidí tlačí, ale předjíždím je, takže nejsem pomalejší a kupodivu už moc neztrácím. Zase pár houpáků, takže žádný delší sjezd se nekoná. Když sjíždíme z lesa do cílového prostoru, nedělám si ještě iluze. Trať závodu je v prostoru cíle tak zamotaná, že nás tu určitě ještě někde povodí. A taky že jo. Opouštíme cílový prostor a do lesa. Přejezd lávky přes potok je po cca 66 km hodně přísný. Krátký prudký sjezd, krátký prudký výjezd. Podhrábl jsem a skoro zastavil. Vzpomněl jsem si na svých letošních pět pádů při nulové rychlosti, a hlavně ten poslední s rozseknutou nohou, ale šestý naštěstí nepřišel. Stoupání lesem už je na morál. Snad nás tu nepoženou dvakrát nebo třikrát. Nepoženou. Otočka zpět k cíli, sjezd, prudká levá na písku a cílová brána. Nikde nevidím tabuli, nevím čas, pořadí nic. Za chvilku dorazil Dejv a že prý čas 2:59. No potěš, tak to mám možná tak 2:55. To nic moc teda. Ale vůbec bych neřekl, že jsem se mordoval skoro tři hodiny. Zašli jsme na jídlo a pivo. Bylo zřejmé, kdo se jak vydal. Zatímco já nemohl pozřít sousto těstovinového salátu s kuřecím masem, Dejv si dal gulášek a pro jistotu hned dvě porce:) Prostě to jel s prstem v nose:) Přesněji ale šetřil ruku, která bolela, a nezvyklým zatížením těla, když ruce odlehčoval, ho začaly bolet záda. Cestou k autu jsem pozdravil Radima Skálu – příjemná náhoda při počtu kolem 3000 lidí v prostoru a vyrazili jsme domu. V autě jsme zkontrolovali stránky Sportsoftu. Jel jsem to 2:53:15, pořadí 725/muži. Dejv 2:56:18, pořadí 826. Do mailu mi přišly hezčí výsledky – čistý čas 2:51:45, pořadí 698. Z 3380 přihlášených, z 3159 startujících, z 3077 dokončivších to není úplně zlý. Vešel jsem se do první čtvrtiny startovního pole na těžším závodu. Ale formu, jakože formu, si představuji trochu jinak, obzvlášť ve druhé polovině závodu. Tady jsem si začal uvědomovat, jak se asi cítili méně zkušení cyklisti na našich horoměřických cyklovýletech, když jsem plánoval trasy:) Taková Česká Kanada nebo Posázaví… Nechápu, že mě hned první den nezardousili a výlet nepřetrasovali:) Jak jsem zmínil, zabezpečení trati, závodu, bezpečnosti, organizace startu a cíle – paráda. Na několika místech kolem trati povzbuzovali lidi a opět mi z toho přebíhal mráz po zádech. Uvidíme, jestli si za rok půjdu zkusit vyjet tu první vlnu nebo jak to bude, ale jel bych rád. Třeba vyjet ve větším počtu už v pátek dopoledne, by celé akci dalo zase jiný rozměr, i když i takhle to byla pro mě parádní polovina víkendu včetně pátečního večera. PS: Ten gel jsem pak ještě doma ochutnal a nebyl nijak hnusný, celkem normální. Evidentně má člověk ve vyčerpaném stavu posunuté smyslové vnímání. Minimálně tedy co se týká času a chuti, ale s těmi ostatními smysly to nebude jinak, což je dobré si uvědomit.

PSS: V reportu z Bezdězu jsem se zmínil o závodnici Janě Sommerové z Cyklo Koblížek. Tutéž dámu jsem dojel a předjel i dnes a tentokrát se mi podařilo dokončit před ní;) Tedy posun. Jen doufám, že nebyla nemocná nebo v jiné indispozici, protože to většinou bývá příčinou mých úspěchů, hlavně tedy v týmu MTB Horo:)