CT_Trans_Brdy_2019_00_20.xls (45917)
| Poř./90km | Poř./Kat | Star.č. | Jméno | Ročník | Země | Cíl.čas |
| 127. | M40/38. | 4124 | DavidČechovič | 1978 | CZE | 5:08:57.5 |
| 137. | M30/32. | 4119 | MartinČechovič | 1980 | CZE | 5:34:18.3 |
| 140. | M30/34. | 4172 | Michal Kalina | 1980 | CZE | 5:47:36.4 |
*závodníci nepatří do týmu MTB Horoměřice
Co takhle prázdninový závod? A proč ne rovnou Trans Brdy... znělo to lákavě, další zářez těžkého závodu a navíc v délce 90 km s převýšením 1800 m a protože se přidal i kamarád Michal tak jsme ve třech vyrazili na start trasy A pro fajnšmekry mtb. Nebylo nás moc odhadem 300 lidí, počasí přálo, natrénováno bylo (bikehero) a hurá na trať. Čekal jsem více asfaltu, ale to se nekonalo, terén byl náročnější než na Králi Šumavy, prudké a táhlé výšlapy byli ubíjející, hlavně v druhé půli a ke konci závodu. Ze začátku jsme se drželi pohromadě, občas jsme čekali na Michala, na sjezdech zase na bráchu. Jelo se mi v tomto tempu jak na výletě, ale po několika výšlapech a projetí první časomíry už nohy začali tuhnout, Michal náhle odpadl, začali křeče a ztratil se nám z dohledu, i brácha nakonec zpomalil a tak při dlouhém stoupání k občerstvovačce jsem ztratil i jeho, chvíli jsem čekal zda mě na ní nedojede. Nikde nikdo a tak jsem sám vyrazil ke stíhací jízdě, předjížděl jsem jak drak, ale všichni byli z kratší trasy (55km modré číslo) až cca po 15 min jsem předjel holku s červeným číslem což značilo závodníka na dlouhé trase, po dalších cca 15 min, a předjetí 100 závodníků, druhý červený. Pořád jsem měl dost sil a tak jsem nepolevil až na sjezdu na kamenité cestě mi ustřelilo přední kolo a já se po kamenech válel, celá levá strana od nohy až po rameno byla podrápaná jak od tygra, ale co zvednul jsem kolo narovnal řidítka, nasadil řetěz a vyrazil dál do cíle, zbývalo 20 km to jsem si ještě říkal, že bych se mohl vejít pod 5 hodin, jenže pak přišel nekonečný stoupák (předposlední) a tady jsem pocítit únavu z většího tempa, zranění a nastoupaných km, musel jsem zastavit a raději než tlačit kolo, jako to dělali ostatní pětapadesátkové, tak jsem zvolil odpočinek, sednout si, napít se, po svačit a vyrazit do cíle, poslední kopeček jsem už vyjel bez větších problémů a frmol dolů jsem si užil na plno, protože jsem poznal blížící se konec! Cestička ke konci byla dosti vrásčitá, takže jsem byl rád, že jsem se na kole udržel a... Cíl !!!
Dostal jsem vodu, medaili, tričko pro finišera a rovnou zamířil k ošetřovně, slečna mě pomazala zelenou vodou a šel jsem vyhlížet kluky, v tom neskutečném vedru jsem nebyl ničeho jiného schopen, zahlédl jsem bráchu, vypadal v pohodě, ale když jsme dorazili k jídelně, sedl si a všechno na něj dolehlo. Šel jsem do auta pro lístky a konečně vidím jak přijíždí i Michal. Zdar a slávu k velkým výkonům :-)
Detlef červenec 2019