Houstecky_cyklomaraton_2018_00_23.xls (32,3 kB)
| Poř./82km | Poř./Kat | Star.č. | Jméno | Ročník | Země | Cíl.čas |
| *44. | 13./MD40 | 1085 | Vaniš Marek | 1979 | CZE | 2:51:27.8 |
| 57. | 24./MD50 | 1047 | ČechovičDavid | 1978 | CZE | 2:56:45.6 |
*závodníci nepatří do týmu MTB Horoměřice
| Poř./60km | Poř./Kat | Star.č. | Jméno | Ročník | Země | Cíl.čas |
| 80. | 11./M51+ | 94 | PidrmanMiroslav | 1953 | CZE | 2:06:36.1 |
| 131. | 40./MS40 | 265 | Rompala Lukáš | 1980 | CZE | 2:12:49.8 |
| 292. | 100./M50 | 383 | Markl Radovan | 1974 | CZE | 2:32:55.4 |
| Poř./26km | Poř./Kat | Star.č. | Jméno | Ročník | Země | Cíl.čas |
| 36. | 6./ZK | 873 | RompalováOlina | 1980 | CZE | 1:01:05.4 |
Houštecký cyklomaraton se stal jedním ze závodů který rád navštěvuji, příjemné prostředí s divadelní atmosférou. Po loňském perfektním 47.místě s pádem, jsem byl namlsaný na lepší výkon. Na start 82km dlouhého závodu jsem se tentokrát postavil za tým sám, oporou mi byl jen kamarád Mára, který jezdí za tým Bikeři.eu. Start byl hodně svižný jak už je v tomto závodě tradiční, hlavně když startujete v první vlně a tlačíte se na startovní pásku. Celých 20km se první skupina držela pospolu, tempo bylo vysoké, ale v balíku se jelo pohodlně. Pak se nám přední lajna trhla, zůstal jsem s Igorem o kterém jsem věděl, že má podobnou výkonnost, Mára se kupodivu udržel vepředu, od té chvíle jsem ho viděl až v cíli. Kilometry ubíhali, až z naší skupinky zbylo jen 7 závodníků. Na čtyřicátým jsem si řekl, že všichni kromě mě už byli na špici a tak je řada taky na mě abych přidal svůj díl tahače, vystrčil jsem růžky a pomalu předjížděl skoro až na čelo, v tu samou chvíli se růžky rozhodl vystrčit i Igor a bylo vymalováno, oba jsme sebou třískly. Z cca 35km rychlosti byl pád tvrdý, naražené rameno, ohnutá řidítka i páčka brzdy, spadlý řetěz. Než jsem se vzpamatoval, narovnal řidítka a nahodil řetěz, vláček byl tu tam, a nikdo nikde. Zeptal jsem se Igora jestli je všechno v pořádku a jestli mám na něj čekat, jen odseknul, že můžu jet, v tu chvíli nás dojel první opozdilec, ale sám. Když jsem tedy nasedl na kolo a vyrazil v domnění, že se vyvezu, tak panáček vůbec nejel, takže jsem se opřel do silného větru sám a pádil co to šlo, samozřejmě mi za pár došlo. konečně mě dojela skupina za mnou, ještě jsem zvládnul se jich chytit, ale síly rychle ubývali. Zhruba na 60km Jsme skupinu ztratili zůstal jsem tam s holkou co nakonec skončila 2. z žen, z kopce jsem ji nestíhal a na rovinkách jsem jí zas tahal, a nakonec mi ujela :-), když jsme se vmísili k závodníkům ze šedesátky. po pár metrech jsem zdravil Radovana, vypadal vyčerpaně a znuděně ani nevím jestli mě pobral... před cílem mě dojeli další dva z delší trasy, zuby nehty jsem se udržel a na závěr jednoho přes spurtoval, druhý mi ujel o vlásek.
30.6.2018 Detlef