Prima Cup Karlovy Vary

Trasa A (2).pdf (1101247)

Prima Cup ČEZ Karlovy Vary

Když do techniky tak po pořádným slejváku. Ráno vstát a jet do Varů není úplně top, ale ukecal jsem ženu a tak cesta byla příjemnější. Michal Kalina byl ubytován v hotelu na Plešivci a několik dní se mohl soustředit na svůj výkon. Při rozjetí to vypadalo že neuvisím s Michalem ani první dlouhé stoupání a tak mne překvapilo když nadhodil že bychom mohli jet spolu. Na začátku jsem tedy udržel adrenalin a vydal se za Michalovým zadním kolem, po startu z náměstí jen pár metrů od Grandhotelu Pupp ostrá levá a hned brutální stojka která se přehoupne do nekonečného stoupání. Jedu pořád za Michalovým kolem a od pocitu kdy rupnu se to mění na to že to není vůbec z mé strany špatné a když nám v poslední třetině stoupání pomalu začíná ujíždět první početná skupina cca 50-60 lidí jdu po nich. Trvá chvíli a když dojedu posledního ze skupiny už má na předposledního 5 metrů, ten už pomalu taky vadne, ohlídnu se za sebe a vidím Michala jak mu to nechutná a už 30 metrů ztrácí. Dojedu si hlavní balík s pocitem že takhle by to šlo ale asi ne moc dlouho tak se ohlížím za sebe a snažím se hecovat Michala. V serpentinách ho vidím vždy pod sebou ale už jsem o zatáčku výše takže jedu na pohodu a nechávám celý balík odjet a hlídám si odpadlíky. Jsem téměř nahoře takže je čas na tyčinku, ta mi však vypadne z ruky… kurva mám jenom jednu a dva gely. Vracím se pro ní a někteří závodníci kroutí hlavou, pár desítek vteřin mne nezabije. Vidím alespoň Michala že se přibližuje. Na konci stoupání trochu kořenů a konečně konec kopce kde se ohlížím za sebe, v poslední zatáčce jsem viděl Michala že je jen cca 30 metrů za mnou tak jak je možné že nevyjel z lesa? Ujedu 100 metrů a místo Michala tak jsou jiní dva závodníci? Křeče nejede? Jinak to není možný, ujedu dalších 50 metrů a nic. Vyhodnotím že už nepokračuje a vydám se sám do boje. (Michalovi spadnul řetěz a dál pokračoval). Lehčí pasáže střídají ty těžší, v nich mi bohužel vždy s fullem odjíždějí a v klíčový okamžik před velkou louží jedu sám (velká chyba). Vlítnu do zatáčky a za ní je velká louže přes celou cestu, jedu zleva a zapíchnu to do ní. Opravdu jsem nečekal že bude přes metr hluboká. Zprava prý měla tak 20cm. Vytahuju kolo z louže kde bylo na dně snad 50cm bahna a vypadám jak když jsem projel bažinou. Kolo neřadí a hned zanedlouho jsem z kopce zjistil že ani nebrzdí. Naštěstí to při usychání docela dost opadalo a 1x12 i začlo řadit a za několik stovek metrů i zlehka brzdit. Na druhý občerstvovačce doplňuju vodu a když jí chci opustit dojíždí Michal. Překvapení, čekám na něj a jedeme spolu. Myslím že ve sjezdu černá marie (příznačný to název) Michal trefuje strom, snažím se to vzít s vycvaklou nouhou podél ostatních závodníku kteří to jdou pěšky a pěkně si tam ustelu. Vstanu dojdu pro bidon a pokračuju za Michalem dál. Další těžký sjezd asi 8km do cíle Michal dává i když někteří z kratší trasy jdou pěšky. Je tam fotograf a tak neslezu přeci né? Jednu fotku před ním ještě sedím na kole, hned za ním už ne. Ten syčák se otočil a vyfotil i podruhé. Když se seberu vidím jak Michal mizí… Najedu do protějšího technickýho kopce a ve snaze to urvat tak lehnu znovu. Tentokrát se sbírám pomaleji a je mi jasný že už to na Michala stačit nebude, dojedu už na pohodu do cíle kde hned za cílovou páskou na mne čeká Michal s rodinou a žena… Závod to byl opravdu krásný a slušelo by kdybychom tam příští rok přijeli v kompletní sestavě MTB Horoměřice a i třeba s novou technikou.