Ralsko MTB Tour České spořitelny

20190928_kpz_ralsko_trasaC_abs.pdf (248551)

KPŽ Ralsko 2019 aneb pískem a blátem

Že pojedu Ralsko jsem se dozvěděl necelé dva týdny před závodem. Aktivita na sociálních sítích se vyplatila, vyhrál jsem podzimní členství v klubu WeLoveCycling, což obnášelo dvě startovné, dres, tricko a hlavně zázemí při závodech jako mají elitní jezdci. Chvíli mi trvalo, než jsem našel zázemí klubu a s klidným svědomím mohu říct, že k zázemí eliťáků to má hodně, hodně daleko. Příjemné bylo, že se člověk může pohodlně převlíknout ve velkém stanu na koberci, nechat si tam bezpečně cennosti, před závodem si vzít minerálku a nějaké tyčinky a gely. Bohužel technický servis žádný, ale naštěstí nebyl potřeba. Po závodě tam není sprcha, to už bych chtěl asi moc;) a protože jsme byli jen tři, tak neměli ani kávovar. Bylo možné se ale občerstvit – Krůtí, Řecký, Ceasar salát z Alberta, banán, hrozno a nějaká rege tyčinka. Takže fajn, ale ta nabubřelá reklama byla trochu zbytečná.

Tušil jsem, že pojedu sám, nechtěl jsem kluky provokovat tím zázemím, a tak jsem statečně zvolil kratší trasu 34 km. Před závodem jsem hrdinně prohlašoval, jak to prolítnu za hodinku a něco a pojedu domu;) Nastoupat se má cca 500 m.

Před závodem jsem se jel projet, abych viděl dojezd. Zdá se, že dojezd bude po ploše letiště Hradčany, takže to chce zůstat v háku a před cílem vyrazit:) Vyznačená trasa na trávě bude asi pro děti nebo mladší kategorie na závod 23 km. Start ve 12 hodin z konce startovního pole o 317 závodnících. Tlačím se z boku dopředu a letiště jedu, co to dá. Na vjezdu do lesa se ještě trochu posouvám a chytám se dvojice – kluk v cernem, holka ve světlém dresu R2. v písku a trávě se ještě trochu posouváme. Chlapíka ztrácíme v prvním písčitém stoupání. Bílý dres si stále hlídám a více méně se stále posouvám postupně startovním polem vpřed. Holku občas předjedu, občas ona mě. Na jednom těžším výjezdu se vzdálí, protože se žašprcnu ve skupince, kterou ona objela a ujela. Ve sjezdu ale ve dvou odjíždíme, a když ji máme na dohled, tak si ji ještě sám dorazím. Někdy ve více lidech někdy v menší skupince uháníme tentokrát blátem. Nedá se jinak, když chce člověk předjíždět, nemůže volit tu nejlepší, nejvyjetější stopu, takže kupředu přes louže a bláto, které mám i v puse, v uších, v brzdách, zkrátka úplně všude. Při objezdu jedné kaluže mi sklouzla obě kola, ale neustlal jsem si. Brána mezičasu, tak snad jsem uz tak ve 2/3 závodu. Občerstvovačka – dostávám láhev, i když sám žádnou nemám. V jednom sjezdu jsem ji kontroloval, dobrý drží, a neujedu ani 500 metrů, přejedu ne nijak výrazný kořen a láhev je v lese. Hmm, nic na zapití gelu, takže dnes zase nic během závodu nedám. Nicméně paní na občerstvovačce byla hodná – Vy sice žádnou láhev nemáte, ale já vám ji dám. Paráda, ionťák bodnul. Uvědomil jsem si, že na některých závodech to tak vlastně funguje – člověk odhodí svoji láhev a dostane od obsluhy jinou. Na gel už stejně nebyla nálada, protože se stoupalo na Velkou Bukovou. Pod kopec jsem dotáhl skupinu asi pěti lidí. Ve stoupání jsem nikoho před sebe nepustil a naopak ještě pár lidí dojel. Kupodivu vrchol přichází na můj vkus brzy a už se uhání po asfaltu dolů. To vypadá na sjezd k letišti a cíl. Jedu co to dá, ale vím, že za mnou se někdo veze. Sjedu ještě dva lidi a na vjezdu na lesní cestu mě v čele střídá chlapík. Jenže mně se chce rychleji, tak se nacpu zase dopředu. Přijíždíme k letišti a nemilé překvápko. Nejede se po ploše, ale po trávě. A to vůbec, ale vůbec nejede a nohám se už taky nechce. Předjíždí mě ten chlapík a kluk ročník 2005. Ostatní jsem odpáral. Klučina, asi i díky váze, si vytvořil náskok, ale chlapík je pořád 20-30 metrů přede mnou. Poslední metry se jedou po ploše, tak to ještě zkusím, ale nakonec dojíždím vteřinu za chlapíkem, zaflákanej od bláta jako už dlouho ne, možná nikdy. Za mnou s odstupem pak dvě dámy první a druhá ve své kategorii 17-29 let.

V cíli pak zajímavá čísla. Umístění 85. (23. v kategorii M40-49) v čase 1:36:30 (19 minut za vítězem) s průměrem 21,24 – písek a bláto byl opravdu těžký povrch. Ale mezičas byl údajně v polovině trati na 17. km (ještěže jsem to nevěděl;), a zatímco první půlku jsem jel přes hodinu 1:09:27 s průměrem 14,7 km/h, tak druhou půlku jsem jel 27 minut s průměrem 38,1 km/h. Škoda, že si nemůžu pořídit o dva zuby větší převodník, protože se mi často stává, že bych řadil ještě těžší převod, ale ono už prostě není kam. To by nějakou vteřinu nebo minutku taky ještě dalo.

Pocity po závodě fajn, dokonce jsem v tombole dostal funkční triko a nakonec jsem i tu trať dal opravdu za hoďku a něco;) i když o průletu trasou se moc mluvit nedá:)