Tour de Zeleňák

ResultLists001AbsResultsZelenak54km.pdf (381251)

Tour de Zeleňák 2023 aneb jak by to bylo bez pádu se nikdy nedozvím

Výsledky - Tour de Zeleňák 2023, 02.09.2023 : : my.race|result (raceresult.com)

Tour de Zeleňák byl klasicky sprint nejen závod, ale přes celý víkend. V pátek z práce domu, věci připravený ze čtvrtka, naložit se do auta k Radimovi Skálovi a směr Rumburk. Tam rovnou na večeři, kde byl už Pepa Rubáš s Lidkou, kteří nám vyzvedli startovní čísla, a to i Michalovi Královi, který jel TdZ poprvé.

V sobotu chci být na startu brzy, abych byl hned za první vlnou. Jenže jsem to já, takže… Michal už na mě čeká, přijedu, místa dost, tak krátké rozjetí, čůrpauza, zpět do koridoru a už se to plní. Pozice podstatně lepší než kdykoliv před tím, ale… jestli tam za rok nebudu opravdu v 9,15, tak snad radši ani nepojedu. 40 minut do startu uteče rychle, mikiny a bundy dáme Lidce a start. Lehce se posouvám dopředu, Michal za mnou. U pumpy jsme v balíku, Jiříkov a první dva horizonty. Tady to chce uviset, říkám Michalovi, snad to vyjde. A vychází to, nahoře jsme v balíku, super. Jede se tempo, ale v závětří na pohodu. Najednou slyším „Jeď rovně!“, pak se hrne buď plášt nebo už něčí dres po zemi a už se to sype na hromadu. Hned za mnou, to byla klika. Pro mě tedy.

S Michalem se držíme v popředí balíku a já si říkám, jaká je to paráda, mít v pelotonu týmového kolegu. Střídá pár lidí včetně mě, ale Michal ne:) Jak na něj přijde řada, udělá dvě tempa a pouští mě:) Díky, parťáku:) Nicméně do Šluknova přivádí náš balík asi dvaceti jezdců duo z MTB Horo… Jumbo Visma, jak podotkl Michal:) Škoda, že to zrovna nikdo nefotil:)

Horizont na Partyzánský vrch a já se cedím dozadu, ale v balíku jsem. Michal někde v jeho první polovině. Vidím podobnou skupinu před námi a říkám si, ty nedáme. Ale na Annenský vrch jsme v roztahaném vlaku asi čtyřiceti lidí a před Lobendavou se to sjíždí. Čelo skupiny pracovalo poctivě. Do Poustevny a první výrazné  stoupání. Ještě si v duchu říkám „Fokus, soustřeď se na silnici a lidi kolem.“ Ostrá levá a jdeme nahoru. Tady mi to vždycky ujíždělo, letos ale ne. Jdu ze sedla, že si dojedu Michala. Něco se tam děje. Před námi stojí cyklista. Jedu vpravo. Němec přede mnou asi nekouká, najede rovnou do něj a padá. Jeho kolo jde pod moje. Zkusím to ustát, říkám si, ale v momentě mám přední kolo ve vzduchu vpravo vedle sebe a ležím. Tvl, s tím nešlo vůbec nic udělat. Ležím a vidím, jak celý balík mizí nahoru. Kurwa… Vymotám se z kola. Ohnutá řídítka, ohnutá pravá páka. To snad né, měsíc nová. Rovnám řídítka, rovnám páku. Zdá se, že funguje. Nahazuju řetěz. Přesmykač se zdá, že nefunguje, ale chytí se. Nasedám a co teď? Závod v hajzlu. Přede mnou skupinka. Jdu ze sedla, že si je dojedu a svezu se. Hm, zelený čísla, tedy Obr, a jedou volněji. Tak jim aspoň pomůžu. Chvíli se mě drží, ale postupně odjíždím. Naštěstí je vždy někdo přede mnou. Dojedu, svezu se a odjedu. Ve Vilémově mě předjede chlapík z kategorie Classico. Visím ho a jsem rád, že ho visím. Přes celé Mikulášovice. Před horizontem se otáčí. Já bych ti vystřídal, ale jsem rád, že vůbec visím. Teď vím, že mi nemohl rozumět, protože je to Albert Deissler z Pirny:) Ten má teda nohy neskutečný. Sjezd do Brtníků, přejezd a v Brtníkách je nás asi sedm. Brtničák vyletí první číslo 97 Radek Zdráhal (1990) a udělá si náskok nějakou stovku metrů. Za ním 336 Luděk Šaník ročník 1959! a pár metrů za ním já. Kousnu se a doskočím si ho. Ve dvou pak sjedeme po dvou, třech kilometrech číslo 97. Jak ho dojedem, pouští mě dopředu. Teď jsem sem dojel, musím si odpočinout. Ale od té doby pěkná spolupráce až do Rumburka. Vzadu mezera jak vrata, nikdo se nepřibližuje. Naopak před Rumburkem ještě dva lidi sjedeme a další jsou na dostřel. Do cíle se nehrotíme a dojíždím za oběma v čase 1:34:10.

Je to k nas… Můj nejlepší čas, skoro o dvě minuty lépe než loni, a přesto nespokojenost. Kdo ví, jak to mohlo být bez toho pádu, ach jo. Drobné pozitivum je, že mě od pádu předjel jen frajer na biku, co tu kategorii vyhrál a jel jak namydlenej blesk. Ale z našeho pelotonu nikdo, a naopak jsem sjížděl, předjížděl a na Brtničáku většinu nechal za sebou. Dokonce mám ve druhé polovině skoro samá PR. Znovu, o to víc mrzí ta šlamastika v Dolní Poustevně.

Michal se ve skupině držel, před Rumburkem si vystoupil a dojel v čase 1:30:50. To už jsou časy, které za něco stojí, ne že ne. Doufám, že alespoň ocenil využití mých zkušeností:) – na start 40-45 minut předem a držet se skupiny zuby nehty. Jak sám poznamenal, někdy člověk polyká andělíčky, aby skupinu udržel, a jindy se veze s pocitem, co se děje, já chci závodit;) Tak to je. Do kopce se kousnu, a pak odpočívám. Jenže i při tom odpočinku jedu přes 40 km/h.

Pepa Rubáš si konečně zajel závod průměrem 30 km/h. Ještě počkat na dojezd Radima Skály, který Obra 106 km dokončil v čase 3:11:59, prohodit pár slov s Mírou, který Classico dojel opět pod 2 hodiny, a ještě v čase o dvě minuty lepším než loni. A taky nám pochválil nové dresy:)

Odpoledne pivko Falkenstejn, nic moc, kapela na náměstí taky nijak neoslnila, Plzeň už byla lepší, porce guláše, které zbyly, také bodly. Večer naplánovat nedělní vyjížďku a sobota byla pryč.

V neděli po snídani zabalit, naložit, vyjet do pěkné krajiny po super silničkách, oběd, objevit penzion, který možná za rok zkusíme, uvidíme a odjezd. Navečer doma a hned jsme zase o dva dny starší;) Víkend utekl jako voda.