Tréninková vyjížďka po trati pražské 50 se s menším zádrhelem povedla. V Dejvicích na místě startu jsme se sešli v hojném počtu šesti kolařů. Po prvních metrech jsme přidali na tempu a do sjezdu jsme hned ztratili nováčka. Úplně se mi vybavilo moje staré kolo a první sezóna v týmu. Dva stoupáky, které následovaly, rozdaly karty kdo jak na tom bude, a s jakými ambicemi se na pražskou 50 připravuje. Nahoře jsme na sebe počkali a vyrazili dál. Na prvním terénu za Horoměřicema, kdy Lukáš chtěl předvést jak se jezdí na novém celopéru, jsem se ho snažil udržet. Tempo však bylo tak vražedné, že jsem místo toho roztrhl plášť. Když ani dva pokusy dohuštění nestačily na spravení, musel jsem volat servisní vůz. Po opravě jsme pokračovali dál. Martin se chtěl vytáhnout a nastolil tvrdé tempo. Držel jsem se ho jak klíště, ale zbytek pelotonu zůstal někde v dálce. Zpomalil jsem a počkal na ostatní. Bratr však zmizel a ani na další vrchařské prémii nečekal. Bohužel si vybral špatné čekací místo a zůstal pod kopcem. Měl tedy co dohánět. Na Okoři jsme byli zas kompletní a přes Tuchoměřice jsme profrčeli jako vítr. Tady přišla moje chvíle, nabrat rychlost a vyletět až na Juliánu. Opět jsme počkali na ostatní a tentokrát již poklidně dojeli k Drahušce. David vypadal opravdu vyčerpaně, holt ještě není úplně ve zdravé formě. S Tomášem jsme domluvili sponzoring na nové dresy a mohli jsme frčet dál. Ještě U Drahušky se odpojil Radim, z časových důvodů už nemohl dojet do cíle. Za nedlouho se odpojil i brácha s Dejvem. Po vyjetí posledního drsného stoupáku už raději volili jednoduší a kratší cestu domů. Do cíle jsme tedy nakonec dojeli ve třech. Po takovém výkonu jsme si jistě zasloužili pivečko v Útulně, bylo krásně vychlazené, ale nohám se pak do lysolajského kopečka moc nechtělo. Příprava je za námi, teď jen hodně štěstí a super zážitky do závodu!
26.8.2017 David ala Detlef