Prima cup HRADEC KRÁLOVÉ

Trasa B (1).pdf (1118950)

Poř./50km Poř./Kat Star.č. Jméno Ročník Země Cíl.čas
96. M45/15. 524 DavidČechovič 1978 CZE 02:40:27
109. M45/19. 608 Radim Mach 1976 CZE 02:46:38
124. M35/30. 590 Michal Král 1986 CZE 02:51:58

Prima Cup Hradec Králové 2023 aneb není technika jako technika

Na první placatý závod sezóny s technickou vložkou jsme vyrazili ve třech. Dvoudenní deště slibovaly bahenní lázně a s úzkými lávkami přes potok i patřičný adrenalin. Zimní příprava díky věčnému pokašlávání a pochrchlávání mi přišla taková jalová, takže jsem vůbec nevěděl, co můžu čekat. Strategie tedy byla – prvních 25 km závodit, nějak přežít trail, a pak už budou stejně všichni pryč, tak si to v klidu dojet.

Start z Malého náměstí, pozdravit se s bratrancem, udělat foto a jedeme z celkem zadních pozic. Detlefa to nějak vcuclo, tak nám trochu odjel, ale Michal ho ještě na silnici dojel a já kluky sledoval pár metrů za nimi. Vjezd přes louži na podmáčenou louku. Detlef trochu cuknul, Michala mám pořád před sebou a dostáváme první příděl vody a blátíčka. V lese podklad vodu dobře vstřebal, takže se jede tempo, sem tam louže, sem tam bláto. Na 7. km předjíždím Michala a na otevřenějších pasážích vidím Detlefa v zeleném se zelenou helmou. Prudký výjezd a mezeru odhaduji na 20-30 s. Na zruba 15. km první blátivý sjezd dávám úspěšně alá koloběžka. Holka vpředu vyletěla do lesa, ale hlásí, že je ok. Nabuzen chci předjet, ale v louži zastavím a šlápnu si do ní – trochu zima. Dám kolo stranou a pecka do ruky – elektrický ohradník. Tak radši dál od něj. Zacvakávám, ale řetěz je dole. Bez přesmykače ho jednoduše nenahodím. Zase dolu a co teď, zadělám si rukavice nebo je sundám a zadělám si ruce? Zkouším to opatrně nasadit v rukavicích, ale nejde to. Patlám to tam, čas běží a kolem mě to projíždí. Dvě minutky to určitě byly, než jsem mohl jet dál a akorát přijíždí Michal. Jedeme spolu a kolo mi začne vydávat hrozný zvuky. Zkouším řadit, na chvíli lepší, ale hned zase rachot. Snad to přejde. Když jedu težší převody, je to ok, když lehký je to mazec. Nevím, jestli raubuju řetěz, pastorky nebo hazku nebo všechno, ale na náladě to nepřidá. Jedeme tak nějak s Michalem, který taky laboroval s pády a řetězem. Na vjezdu do techniky mu odjíždím, protože on zastavuje, aby si ufoukl kola. Techniku jedu tak, abych ji projel. Tedy v klidu se skupinou, nikam se neženu. Každou chvíli se stejně seskakuje a buď se jde lávka nebo se vybíhá kopeček. Jeden z takových vyjedu a zastavuju, abych alespoň pohledem zjistil, jestli v řazení není něco vyloženě viditelně špatně, ale nic nevidím. Trochu to očistím a zvažuju návrat po silnici do cíle. Ještě to ale chvíli zkusím. Trpí kolo, trpím já. Další grupa šla přede mě a opět mě dojel Michal. Vyjíždíme z trailu. Hezky, asi to kvůli zaplavené trase přetrasovali, hurá. Aha, tak nám dali místo toho bonus pískovnu Marokánku. Naštěstí jen jedna duna a zpět do lesa a nájezd do druhé poloviny trailu, ach jo. Asi je trochu jiný než loni, určitě je méně lávek. Kde se dá jet, kolo tolik nerachotí, takže upravuji plán – když jsem si tu odpočinul, tak těch posledních 15 km zkusím něco sjet. Vyjíždím konečně na lesní cestu. Kolo jede ztuha, ale jak opadá trochu bahna, rozjede se a nohy taky jedou. Chvíli nikoho nevidím. To není možný, že by byly takové rozestupy. Nejsou, silueta v dálce působí jako magnet a za chvíli předjíždím závodníka. Trasa sem tam uhne o 90 stupňů do lesa, ale jsou to jen krátké úseky s loužema a bahínkem. Chvíli nic a dvojice. Stejný průběh. Dojedu skupinku tří lidí. S těmi dojedu, bude pěkná cílová fotka, dva červený, jeden černý a jeden zelený. Jenže jedou pomalu, tak se vzdaluju. Za chvíli další tři, a pak ještě dva tři jednotlivce do cíle dám.

Detlef (2:40) stojí u stánku s bagetou, buchtou a pitím, takže zastavuji (2:46), pozdravíme se a hrneme do sebe jídlo. Za chvíli dojíždí Michal (2:52) a přidává se k nám. Tři lidi a tři různé dojmy z trati. Já nakonec musel být spokojený. Do trailu se mi jelo dobře. Techniku v lese jsem zvládl v pohodě, protože jsem jel tak, abych ji projel, novou techniku na kole jsem ale bohužel málo zajel, takže si
sedla až při závodě.
. A do závěru zbyly síly, tak jsem si ještě trochu zazávodil. Detlef jel svoji klasiku od startu, v terénu se posouval dopředu a evidentně v lese řádil, ale do závěru mu došlo a pár lidí ho předjelo.

Michal se asi bude muset vyjádřit sám:) Technické problémy, pády, technika v lese/trail se mu nelíbilo, ale do závěru mu nakonec taky ještě zbyly síly a také se posouval vpřed.

Zkrátka je to o čekáváni a jejich naplnění. Loni jsem se těšil a trail mi zážitek zkazil. Letos se mi tedy vůbec nechtělo, obával jsem se lávek, ale nakonec to bylo víc v pohodě, než jsem si uměl představit, a za rok to klidně pojedu zkusit znovu, protože i při druhé účasti jsem měl dvě neplánované zastávky kvůli kolu. Tak do třetice už to musí vyjít, ne;) Kluci se naopak těšili, ale podmáčený terén to neusnadnil a traily prý nebyly traily. To už by asi bylo na debatu, co si kdo pod tím pojmem představuje. Těžko lze čekat v polabské nížině upravený sjezd 10 km s klopenými zatáčkami. Prostě je to víc namotaný po lese, cestičky, pěšiny, lávky, kořeny… zkrátka technika, která se taky musí umět;) Každopádně Michal to ukončil slovy – už nikdy:) Ale určitě taky zná přísloví, nikdy neříkej nikdy:) a Detlef, myslím, nebyl úplně proti další účasti, protože zkrátka je lepší se rozjet závodně na placce než rovnou vletět do kopců nad Berounem;)