Author Pražská 50

20220918_p50_dlouha_abs.pdf (424700)

Pražská 50 2022 aneb Čechoviče nepředjedeš

Na start domácího závodu jsme se vydali opět ve slušném počtu – já, bratři Čechovičové, Michal Král a Honza. Ve startovním poli ještě Bogas, Radim Skála na cyklokrosce a Mára Vaniš. Před startem si nás ještě našel další účastník Roman Mára. Devět známých lidí na startu… solidní číslo.

Bogas ladí řetěz a řazení, protože dával před závodem nový. Martin už při rozjetí hlásil problémy s dýcháním, zřejmě další vlna Covidu.

Včas jsme se nahrnuli k pásce druhé vlny, takže start byl na pohodu. Sice svižně, ale žádný sprint za rychlejšími skupinami. Po startu se držím Detlefa a solidně se posouváme. Jede se mi dobře, ale přesto mě předjíždí Marťas. Za chvíli se vedle ozve „Pojď, pojď“ a z druhé strany mě bere Marek Vaniš. Kluci, já chci mít taky takový nohy. Na Hanspaulce mi lehce odjíždí. V trailu nad Šárkou se moc předjíždět nedá, ale málem jsem pořadím zamíchal. Skočím si kořen a při dopadu mi lehce ustřelí kolo. Ustojím to a za mnou se ozve „Teď jsi mě docela vyděsil.“ Já sám sebe taky a pokračuje se.

Sjezd do Tiché Šárky bezpečně, díky všem závodníkům kolem. Na Truhlářku dojedu Detlefa, ale jak mě zbystří, přidá a vzdaluje se. Pod Sanatoriem seskakuje Marťas z kola. „Končím, to neudýchám.“ „Pojeď, teď se to srovná.“, ale Martin už nepokračoval. Kousek za Sanatoriem měl pak kolizi Michal, ze které se sice oklepal, ale dojel roztrhaný, sedřený s menším zpožděním. Popravdě nevím, jestli já bych měl morál to dojíždět. U Sanatoria opět povzbuzuje Michal Kalina. Pojeď, David je tak 30 s před tebou. Jenže když vyjedu, tak už před námi není nikdo vidět. Ještě domáčknu kluka před sebou a snažím se vydýchat. Vytvoří se skupina asi 12 lidí. Před Horoměřicema jdu dopředu a celou skupinu provedu Horoměřicema na prvním místě a zdravím naše pořadatele;) Na výjezdu k Chotolu mě skupinka ale žehlí. Nahoře povzbuzuje Péťa od Michala Krále, což na chvíli vlije krev do nohou. A znovu „Pojď, pojď.“ Tentokrát Radim Skála. Chlapci, já bych šel, ale kde tu energii mám pořád brát? Sjezd do Statenic a výjezd proti větru. Schovávám se, co to dá. Polňačka v tempu a přejezd do Noutonic proti větru. Navzdory pravděpodobnosti sjíždím skupinku, takže se zase schovávám a na střídání nemám ani pomyšlení. A začíná pršet. To bude pěkný. Taktika „Po nás potopa“, tedy že může začít pršet, až projedeme, se nezadařila.

V Noutonicích stojí Bogas. Co je, Bohouši? To nejde, já to přetrhnul. Ajaj. Mně pro změnu odjíždí ta skupinka, což je bída, protože se blíží stoupání na Holi, mé velmi neoblíbené a proti větru. Takže si mě dojede skupina za mnou a od druhé poloviny kopce už se zase schovávám. Na poli do Trněného Újezda se nějak držím a… dojíždím Radima Skálu. Jsi nějak zpomalil… Na tý trávě to klouže jako prase, to nebyla dobrá volba. To teda klouže, při nájezdu do lesíka chci přibrzdit, ale kolo jde hned do smyku a pokračuje pořád stejně. Naštěstí to vyberu, vracím se na trať a s notnou dávkou štěstí nepůsobím kolizi v pelotonu.

Nyní konečně přichází má oblíbenější polovina závodu. Sjezd do Zákolan a nahoru na Budeč. Ten kopec mám rád. Za ním už je pak jen polňačka do Tucho - ta se dá, Juliána - na pohodu a Zlatnice – zabiják před cílem. Na Budeč si malinko polepším, sjezd bezpečně a bahínko na Okoř. To byl humáč. Chvíli to vypadalo, že mi přestane fungovat přehazovačka, ale rozdýchala to. Na brodu není lávka, škoda, takže do vody. Okoř, Číčovice, tady se chytám dvojice a nájezd na pole. Na mokru pomaleji než běžně, ale stejně na hranici pádu. Přejezd z Tucho do Statenic pod Juliánu, kde se mi zadařilo takticky. Jedu šestý ve skupině a loučím se s představou, že lavici u koní vyjedu. Zatím jsem musel vždy při závodě seskočit. V poslední zatáčce na silnici se ale posunu na druhé místo a na lesní cestu najíždím druhý. Mám obavy, že chlapík přede mnou to nedá, tak se ještě prosmýknu před něj. Tvl, jestli to teď nedám já a „sundám“ všechny za mnou, tak budu za dobrý jelito. Vyjel jsem to jako prd, i když mě chytla křeč, ale hned se dala rozhýbat. A za sebou jen slyším holčičí hlas „No do pí.., zrovna teď.“:) Chlapík to evidentně nedal;)

Juliánu jedu sám a mírně sjíždím odpadlíka. Nahoře je skupina, ale daleko. Sjeli mě dvě holky a kluk, tak se jich chytám a sjíždíme roztahanou skupinu před námi. Kopanina, polňačka a pole. Pole hodně opatrně, protože to klouže nehorázně. Sice se bahínko nelepí, ale přilnavost pneumatik je téměř nula. Přejezd na Nebušice, kořeny v tempu a sjezd do Šárky. Opět velký dík lidem kolem mě, nikdo nebláznil a sjezd byl bezpečný. V Šárce se jede volněji, než bych chtěl, ale čeká Zlatnice. Nakonec si stejně cuknu a sjedu jednu holčinu. Na Zlatnici nás najíždí menší skupinka. Holčinu a pár lidí nechám za sebou. Jeden kluk jde ze sedla. To jsem zvědavej, jak dlouho to vydržíš, jestli vůbec víš, co tě čeká. Nevěděl a nevydržel:) Vyjíždím druhý nebo třetí a teď už jen sjezd. Ostrá levá z hlavní na sjezd, ale klopím to asi moc a lehce mi smýkne kolo. Na kraji parkuje dodávka a dost rychle se ke mně blíží. Nechci ji trefit. Navíc když je na křižovatce policie:) Vyhnul jsem se hodně na těsno, ale vyhnul. Padák dolu. Při brzdění před zatáčkou vždy slyším za sebou kolo, takže ze zatáček se snažím vyjet na max. Nikoho už jsem nesjel, nikdo mě nepředjel.

V cíli už je Detlef. Ty jsi hrozná raketa. Já jsem tu jenom chvíli, tak dvě, tři minuty. No, to není moc chvíle… ale rychleji to dnes nešlo.

Jdeme stát frontu na wapku. Dorazí Honza a probíráme dojmy. Za chvíli Radim Skála, který okamžitě hodnotí celý zážitek „To byl ale hodně blbej nápad“:) Na krosce na tom zmoklým trpěl, chvílemi šel pěšky a zadělal kolo, že mu zase přestalo fungovat řazení. Jó zážitky;) Nakonec přišel i ošetřený Michal, který to obkroužil podřený, v roztrhaném dresu. Klobouk dolů.

Nakonec čas 2:05:25; 122. místo. 11 míst a 59 s za Detlefem. Loni minutu za Marťasem. Holt ještě musím trochu potrénovat, a pak je šmiknu oba najednou;)

A dvě poznámky.

Loni skončil přede mnou o 1 s nějaký Michal Maxa. Letos jsem skončil o 1 s já před ním. Asi spolu trénujeme nebo co, ale já tedy o ničem nevím;)

Cestou domu jsem potkal chlapíka s číslem. Ptám se, jak se jelo. Prý blbě v tom dešti. Že prý to jede po šestnácté (je mu 78 let) a zatím prý nikdy nepršelo. Tak jsme si snad ty mokré podzimní podmínky vybrali a nyní nás čekají zase ročníky s lepším, ideálním počasím;)

17.9.2022 Radim Mach