Bikemaraton Beroun Kooperativy

20210724_kpz_beroun_trasa_B_abs.pdf (565980)

KPŽ Beroun aneb je dobré znát trasu, i přesto ale první závodní pád

Nápad jet Beroun vznikl jako většina těch dobrých. Po pár míchaných drinkách koukám do telefonu, který mě zná, a nabízí mi samé zajímavé věci. Beroun se jede o víkendu, kdy nic nemám, hluché období, další plánovaný závod až v září, tak zkusím i kluky. Čechínové o něm uvažují, dáme si vědět po dovolený. Nejprve to vypadá na účast ve třech, pak chvíli na pět lidí plus Bogas a Michal Kalina, nakonec jsme jeli čtyři v zeleném (já, Detlef, Martin, Michal) a Michal Kalina, který jel první ročník závodu loni. Honza odjel trénovat na Šumavu, Bogas měl náročný páteční večer;)

Týden předem Bogas navrhl projet si trasu. Kvůli času jsme jeli až na večer, tak jsme zaimprovizovali a projeli jsme si začátek a konec trasy. Já si pak dostudoval zbytek off-line a bylo to jen ku prospěchu věci.

Trasa je nářez a nic těžšího jsem dosud nejel. Nahoru, dolu a nic jiného. Ani při sjezdech si člověk neodpočine, takže od půlky závodu mě při jízdě dolů střídavě bolí buď tricepsy nebo ramena. Trochu srovnat by to šlo snad s Krakonošem 2019, kdy počasí udělalo ze závodu doslova peklo.

Po startu hned stoupání na Brdatku. Když se balík přede mnou zakous, nezbylo než skočit na chodník a frčet. Dobrý tah. Asi 100 m před sebou rozpoznávám Martina v oranžové helmě, ale vím, co mě čeká, takže v klidu. Ve druhé polovině stoupání dojíždím Michala. Tak jedem, chlape. Chci ho popostrčit, ale úhybným manévrem se mi šikovně vyhýbá;) tak snad se aspoň kousek sveze za mnou. První těžší sjezd a na rozhlednu Děd. První část pomalá, nedá se předjíždět, ale moc mi to nevadí. Dvakrát jsme se stejně scukli skoro do zastavení. Na jednom rizikovém místě, které si pamatuju z projetí trasy – pěšina, nečekaně ostrá levá a vpravo strmý sešup do lesního porostu - se jeden bajker škrábal zpět na trať. Málem mě při tom sundal, ale ustál jsem to. Ve druhé části jsem dva tři lidi dojel, dva, tři, no spíš čtyři dojeli mě:) A zase sjezd. Kupodivu dojíždím skupinku, ale už se zase stoupá pod rozhlednu. Dva lidi jdou přede mě. Kolečko na Zdejčinu a znovu pod rozhlednu. Hle, dojíždím pár lidí a mezi nimi Martin. Co se děje? Chvíli to trvá, ale dojedu ho. Mákni, jedeme. Bolej mě záda, jsem v pí… Ajaj, nejsme ještě ani v půlce. Uvědomím si, že mě nebolí nic. Asi jedu pod své možnosti nebo zabírá to cvičení na záda. Pár minut dvakrát třikrát týdně evidentně funguje.

Vím, že mě čekají ještě dva kopce, a pak závěr, který znám. První stoupání těžký, menší skupinka mi poodjede, ale pár odpadlíků přeci seberu. Chvilku rovinatější pasáž. Cucám Enduro a mažu dál. Sjezd k Habrovému potoku a výjezd zpět na Lísek. Chvíli tlačím, protože v bahně s klackama to přede mnou popadalo, ale já vystoupil bez jejich přičinění. Brzy naskakuji a jedeme ve skupince tři kluci, dvě holky. Před Lískem stojí kluk – Nemáš pumpičku? Tak tu nevedu. Sakra, vždyť ji vezu na zádech. Ale zastavovat a vracet se už jsem línej. Netrvalo dlouho a přišel trest. Sjezd a vlevo vymletý hluboký úzký koryto. Hlavně tam nezajet. Hup a byl jsem tam. Tak hlavně teď z toho nevyjíždět. Ale tlačí mě to vlevo. Přední kolo se šoupe po hraně strouhy a je to jasný. Pokládám to a beru za brzdy. Hlavně ne do těch šutrů, kde po deštích teče voda. Snad mě udrží to křoví. Udrželo. Válím se na zádech v kopřivách. Tak jsi to měl aspoň s terapií, jak poznamenala Jana. Sbírám obsah kapes, nasedám a pokračuju. Něco je divně. Ohnutý řídítka. Ztratil jsem minimálně minutu, skupina mi ujela, a ještě mě předjelo asi pět lidí. Teď to rovnat nebudu.

Kratší stoupání a sjezd pod Otročiněves. Vidím před sebou pár lidí, někdo někde za mnou. Díky projetí trasy vím, kde jsem a co mě čeká. Dva veselý brody osvěžily. Z Otročiněvsi po louce nahoru. Kousek přede mnou skupinka. Sbírám odpadlici, ale skupinku nedávám. Kopec jedu o 20 s pomaleji než při vyjížďce. Teď už jen sjezd, Nižbor a poslední stoupání Stradonice. V Nižboru brod – Pozor klouže, upozorňuje pořadatel. Projedu ho rovně, ostrá levá a podle potoka do Nižboru. Stoupání do chatové oblasti. Tady jsme nejeli, ale podle mapy stoupání jen asi 40 m. Jenže to byly dost nepříjemný dvě prudký lavice, naštěstí po betonu. Trochu se promíchá pořadí a jedeme po louce dolu do Stradonic. Poslední vrchařská prémie. Na bufetu beru jen vodu. Trochu napít, trochu za krk, zařadit a šlapat. Jednoho chlapíka nechám za sebou, jedna holčina mi odjede a předjede mě čelo krátký. Ne, nechytám se jich:)

Jsem nahoře. Zpátky k vodě a podle Berounky do cíle. Ve sjezdu zase sjedu tu holčinu. Než ji zahákuju, přijedou další z krátký. Ona se jich chytá. Zkusím zalovit, ale háček se nechyt. Naopak zacukalo ve stehnech. Ok, nechám to odjet. Takhle mě ještě předjedou dva lidi. Tady už zkrátka nemám sílu na nic a jedu svoje max. Lávka přes Berounku a poslední kilometr po louce. Na lávce za mnou dva tři chrti. Tak ale tuhle pozici už si snad vzít nenechám. Nejdřív pěšina, pak posekaná louka. Nájezd do cílové rovinky. Poprvé se otáčím a… nikde nikdo. Trochu přidám, ale spurt není potřeba.

Koukám, kde jsou kluci, ale nikoho nevidím. Jdu si, kupodivu, pro jídlo a Birell. No, jídlo jsem si hrdinsky vyzvedl, ale moc jsem ho nesnědl. Umýt kolo, konečně potkat kluky, rychlé zhodnocení závodu, shodnout se, že dáme zase trénink v okolí Chýně a domů.

S Detlefem jsme si ještě nechali změřit svalovou a tukovou hmotu a bylo nám řečeno, že máme dokonalá těla:)

V celkovém pořadí 202. v čase 2:59:40. Pod tři hodiny s pádem asi dobrý, ale jako vždy, čekal jsem to lepší. Luxusní formu jsem si loni užíval jen dva měsíce, nezúročil jsem ji v žádném závodě, pak jsem ji vzal a zahodil na Krakovci ze srázu, abych ji do teď marně hledal. Chuť do zlepšování ale stále je, tak uvidíme. Beroun si rád znovu zajedu.

Pod dojmem moderních přístupů mě napadá, že se příště registruji jako gender fluid žena. Pak bych se totiž mohl radovat z bedny a za pět let bych dokonce s tímto časem bral zlato. Evoluci nezastavíš.

Radim 7-2021

"Beroun očima závodníka pomýšlejícího na bednu :-) škoda, že jenom z fotky..."

Potřeboval jsem lépe vyladit kolo, nová kazeta nedorazila, tak jsem se snažil o co nejspolehlivější řazení aby mě to zas nevyšplouchlo jako na Drásalu. Bylo to lepší, ale zuby na kazetě jsou už za zenitem, takže řadit o jednu dolu jsem musel 2xdolu a 1xnahoru, ne že se to nedá, ale trochu to bere pohodu.  Začátek mi moc nechutnal, brácha klasicky poodjel a i Michal Kalina, kterého jsem chtěl uvyset , jede rychleji. Nechávám si delší rozestup až kluky ztratím z dohledu. Při třetím stoupání dojíždím bratra, který zpomaluje a loučí se semnou, nevěřím a jedu dál, nahoru, nahoru a prudce dólu, opatrněji než bych mohl, nic zadarmo. Nikoho se nechytám jak na P50, až na 35 borec jede plynule v tempu, to my vyhovuje a držím se ho jako klíště, nádherně jede z kopců jako by to znal, díky tomu jen kopíruji jeho stopu, je to o hodně rychlejší než kdybych to jel sám. Dojíždíme pár odpadlíků, nechytají se, pak skupinku dvou, ty už jedou s námi až do prudkého stoupání, tam můj tahoun odpadá, držím se s klukama, ve sjezdech jsou rychlejší, ale ve stoupání je doháním. Brdy, jeden, dva, bahno klože, vždy mi dost popojedou a musím na suchu zabrat. V jedné pasaží poznávám Michala Kalinu jede cca 400m před námi, teším se že bych ho mohl dojet, ale přišel sjezd a poslední betonový přejezd přes potok, POZOR klouže! Vezmu to rovně žádný blbiny co se může stát... aaa zadní kolo mě ustřelí, v plné rychlosti padám jak raketová střela PRÁSK.. au a už se sbírám, hromada krve na kalhotách na kole, ale snad jen odřený, ladím řetěz, po skušenostech vím že vždy spadne, ale moc mi to nejde až na potřetí, nějak se nemůžu soustředit... nasedám a jedu (Předjelo mě tak 20 lidí) stále mě předjíždějí nemohu nabrat tempo, nikoho se nedokážu chytit až tak po 5-6 km se mi jede lépe zjišťuji že mám ohnuté řidítka, ale kašlu na to, chytám se dvou kluků se kterými jedu až na finiš, ale když jsem chtěl zabrat zadní kolo se dvakrát nazvedlo na nerovnosti a už jsem je nedojel. Tak snad P50 bude zúročení a překonání 1:50 ?:-)

Malevil se jede týmově, to bude odpočinek :-)))    Detlef 7-2021