Bikemaraton Beroun Kooperativy

20230429_kpz_beroun_b_abs.pdf (558510)

Poř./50km Poř./Kat Star.č. Jméno Ročník 14km Cíl.čas
169. 59./40+ 287 MartinCechovic 1980 0:53:59.6 3:11:38.7
179. 64./40+ 211 DavidCechovic 1978 0:55:50.8 3:15:38.9
186. 35./30+ 284 Michal Král 1987 0:54:24.3 3:17:23.9

Report Bike Marathon Beroun - Michal Král

Z původní zelené letky a z kouzlení se startovným zbylo trio KČČ. Kdybych měl report zeštíhlit do několika vět tak by zněly asi takto. „Předjedu jedno Čechoviče a přijede hned další a nakonec mě předjedou oba dva v cíli“ Musím říct na úvod, že se jedná o krásný závod se střední mírou obtížnosti. Nejel Radim tak jsem se radoval, že bude svítit slunce, a také že ano. Na startu nám svítilo příjemně. Stojíme tam s Martinem po rozjetí. (Musím uvést, že závod mě extrémně bavil, když jsem si půjčil stroj Trek ProCaliber Carbon. Rozdíl ve váze mezi mým RB a Trekem činil 3 kg.) Do kopců to bylo velmi znát. Vraťme se ke startu. David nikde. Poté nám sdělil, že si dal novou specialitu a startoval ne ze chvostu startovního pole, ale 3 minuty si ho nechal odjet. Hmmm slušný. Martin a jeho tradiční starty. Prudce sprintem vyrazil dopředu. Sám jsem se divil, že ho pořád vidím asi 20 sekund přede mnou. Podařilo se mi ho předjet nebo spíše i v kopci předběhnout čti přejít. Já vždy nevím, co si mám myslet? Hned hlásil jeho tradiční holou větu. Záda. Ještě jsme se potkali u jednoho sjezdu, kde dle jeho slov nemohu posoudit jsem mu lehce ujel. K mému překvapení se ke přiřítil druhý z bratrů David. Asi cca na 20 km. Jedeme chvíli spolu. Davide, díky za tu rovinku na větru jak jsme tam byli sami. Někde ve sjezdu jsem si najel před něj a holku v dresu GHOST a tou dobu jsem se neohlížel a koukám se po xy minutách a on nikde. Blondýnka GHOST mi hlásí. Tvůj kamarád měl pád. A já. Je v pohodě? No seděl tam a vstal a snad jede dál. Tak si říkám David umí padat ten bude v pohodě. Na mezičase na 30 km jsem byl první z našeho týmu MTB. To se mi stalo naposledy nikdy. Tak dobrá nálada, pokora nula, už si říkám tak teď dojedu ještě Bogase. (Toho čas tipuji 25 minut přede mnout – nereálné :-) o jsem zažil další šok, když mě Martin předjíždí a nandavá mi to do kopce. Musím říct klobouk dolu. Já ho už odepsal a chválím ho v cíli, že se za mě jednalo z mrtvých vstání. Jel fakt parádně a prohlašuji má formu. Ke konci na poslední občerstvovačce se potkáme s Davidem, kde jíme a jedeme spolu. Říkal, že se moc necítí tak mu trochu odjíždím, ale tuším, že to bylo v poslední kopci mi zase naděluje jak Santa o Vánocích. Celkově terén těžký – bahnitý. Úseky bahna brali sílu, když jedeš kašpárka a zadní kolo ti hrabe ty musíš sedět a jet techniku. Sjezdy středně náročný. Já ani nevím. Měl jsem brýle od bahna a děště a zamlžený tak jsem to prostě vždycky pustil. Pocit v cíli spokojený, ikdyž v závěru mi došli síly. Ač pro mě věc nevídaná celý závod jsem předjížděl a získával pozice a ke konci spíše ztrácel v posledním kopci především. Ani ta rovinka po asfaltu do cíle mi už nechutnala. V cíli čekala rodinka a kluci tak super zážitek to byl. Peripetie typu, že nebyla vapka a došla jim voda a ve sprše jen studená voda to přeskočím jezdíme přece MTB a na bahno a déšť jsme zvyklí. Ač občas si postěžuji na kolo pro život, tak se jim musí nechat perfektní zázemí, jídlo, značení trasy, doprovodný program pro rodiny a jiné. Tak, kde příště zaútočí zelená letka? Na Králi Šumavy?

očima Davida Čechoviče Kolo pro život aneb, když jde o život. 

Již naše stálá účast na závodě v Berouně se letos měla konat ve velkém stylu šesti přihlášených týmáků. Nakonec jsme se ke startu připravili tři, tedy jen dva, já trčel v servisu. Honza nakonec odlítl do teplých krajin, Michal Kalina pro rýmičku a Radim pro zbabělost. Promeškaný start se hluboce nevyplatil, sám na větru to jelo fakt bídně a první dva kopce po asfaltu jsem sice předjížděl tak 30 lidí, ale s nikým se nesvezeš a jedeš jakoby sám, v terénu mi pak prasknul zadní drát a než jsem ho vykroutil a zahodil předjelo mě zpět tak 20 všeumělů ty pak nadávali, když jsem je opět předjížděl ve strmém svahu, kde nikdo normální nepředjíždí. V hlavě mi pořád cvakalo, že ty kluky z týmu nedojedu, pořád jsem musel brzdit a předjíždět, až jsem toho měl plný brejle a raději se zařadil, uklidnil a jel normální tempo. Po 20-25 km najednou vidím kluky v blátě, jak si šlapou po svých do kopečka, oni tam chodili všichni, tak jsem je došel a pozdravil. Michal jako by ho píchlo a přidal, brácha naopak zvolal záda-jeďte. S Michalem jsme poodjeli a svižnějším tempem brali jezdce za jezdcem do kopce i s kopce, táhlou šotolinu na větru jsem odmakal, pak šel zas Mike přede mně, přišel blátivý sjez, po Hradci jsem si byl až moc jistý a bral jsem sjezdy hurá dólu hop sem hop tam, jenže jsem se moc přiblížil Michalovi na záda a neviděl jsem kamenitou pasáž, která mě rozhodila ze strany na stranu a po mlíku jsem sletěl do boku rounou na hlavu a narazil jsem si bok a loket, chvili jsem ležel, po chvilku jsem si sednul v tom mě předjížděl i brácha, než jsem se oklepal a znovu sedl na kolo, dost jsem uvažoval, že do cíle dojedu přímo a poprvé se tak bez technických problémů vzdám. Nedalo mi to a trochu s bolestmi jsem v závodě pokračoval, už jsem jel volně a spíš než myslet na další střelenou jizdu a opětovné dojetí kluků jsem se soustředil na terén abych zase sebou nešvihnul. Před druhou občerstvovačkou jsem překvapivě dojel Michala, v domění že  brácha asi vzdal mi Michal naopak řekl, že ho předjel a valí dál. Michalovi to moc nechutnalo a tak jsme spolu válčili po bahně lesem  nelesem, a protože už jsem skoro neviděl sundal jsem si brejle a dal do zadní kapsy. Při posledním těžkým stoupání jsem Michala předjel se spoustou údivů a překvapení a zadních pokřikování ze strany rychlejších, ale krátkých žlutásků. Pak už jsem valil co síly stačili až do cíle, kde jsem zjistil že ani ty brejle nemám !!! 

Suma sumárum Beroune! Dva těžký pády, 2021 a 2023 a dvě ztracený věci 2022 hodinky 2023 brýle. Vždycky týmově druhej... kurva 24 dostaneš na prdel!!! Pocitově to byl dost těžký závod, sjezdy a výjezdy po bahně, místy to vůbec nejelo jen podkluzovalo, některé pasáže se dokonce šli pěšky. Hodně nastoupaných metrů, vyvažují asfaltové úseky hodně na začátku a na konci, šotolinek taky dost, takže objektivně Hradec rozhodně těžší terén a celkově i závod.

Biku zdar Detlef 2023