BIKEMARATON DRÁSAL

*závodníci nepatří do týmu MTB Horoměřice

BIKEMARATON DRÁSAL 2021

závod na který jsme si chtěli troufnout od doby  kdy jsme aktivně začali jezdit závody, po šesti letech nadešel správný čas, závodní vyzrálost,  dostatek najetých kilometrů a nastoupaných metrů (2200/35000) a dobrá nálada.

Věděli jsme, že tento maraton patří k nejtěžším na KPŽ a tak jsme se vydali den dopředu do Holešova na prezentaci trasy A (118km/3500m), po večeři jsme dali 2 pivečka na kuráž a šli spát.

Brzké stávání, aby jsme všechno stihly bez stresu se vydařilo a tak už jen postavit se na start a čekat na odpal, nervozita začala stoupat, ale z prvním šlápnutím odfrčela a člověk se musí soustředit na výkon, žádné chyby, a žádný přepálený start to by se ke konci nemuselo vyplatit.

Brácha nedbal pokynů a vylítl jak raketa, po jednom až dvou kilometrech jsme ho plynulou jízdou zas s Michalem Kalinou dojely. Pak už jen stoupání a zase stoupání nebraje konce, cca na 10km se mi zasekl bowden a podstatě jsem nemohl přeřadit na menší placku (těžší převod) v tu chvíli jsme znervózněl přeci jen je všechno před námi, snažil jsem se přehazovat sem a tam, po nacvakání 4-5 převodů se někdy podařilo o jeden převod přeskočit, nakonec jsem našel možnost jak alespoň pokračovat, převážně používat přesmykač.  Na 30km potřeboval brácha zvolnit, s Michalem jsme prozatím pokračovali ve stejném tempu, brácha nás už nedojel, byl sice 3minuty za námi podle mezičasu, ale míjeli jsme se i na občerstvovačkách, na kterých jsme se zdržovali max 2min. Na 40km jsem měl zabahněné celé kolo a na tachometru nic nevyděl, ptal jsem se Michala jestli už jsme v půlce, přišlo mi to tak, ten se zasmál a oznámil že máme 40 a 1800m. Na cca 60 už s toho věčného boje s přehazováním mi Michal začal ujíždět, hlavně když se srovnal terén a potřeboval jsem přehodit o jeden či dva stupně, bohužel jsem jen protáčel nohy a ostatní mi prchaly, dvakrát jsem ho ještě sjel s kopce, ale bylo jasný, že to takhle nepůjde, zvolnil jsem i do kopců v podstatě na kašpárka. Naštěstí řazení dolů šlo celkem dobře. Michala jsem dojel na občerstvovačce, nechal si čistit kolo, zlobily ho brzdy. Tam jsem mu řekl ať na mě nečeká, že my vždy popojede z výjezdu a já už to nedokážu doklepnout. Zůstali jsme na trati každý za své.

Od té doby jsem se snažil udržet lidí co jeli podobně kolem mě, jenže mi vždy ujeli, všechny sjezdy se mi dařilo sjíždět i těžší pasáže, asi třikrát jsem přepadl přes řidítka, když jsme už neudržel kolo mezi rigoly a sjel do nich, nebo přes popadané větve a na konci se mi seklo kolo o pařez, vždy to bylo řízené a z žádné rychlosti, jednou jsem hodil kotoul na trávník, už ani nevím z jakého důvodu, asi mi to uklouzlo na blátě. A v jednom sjezdu jsem zalít do roští to mě podrželo a ani jsem nespadl, kluk přede mnou spadl o pár metrů dále přepadl přes rygol, roští už skončilo.

Dalších asi 15km jsme do kopce dojel několik jezdců, ale ti mi pláchly na rovnějším terénu, dojel jsem je zas v kopcích a pořád dokola, začali nás předjíždět frajeři z obra jednomu divák fandil a říkal, že jede sedmý, jejich síla do kopců nebo sjezdy byli opravdu neuvěřitelný. Na 90 se mi dobyli baterky snad gely nebo zázrakem, začal jsem šlapat do pedálů v kopcích jsem předjížděl a ve sjezdech se mi dařilo držet krok, na krásných upravených singltrackech jsem si užil jízdu bez výmolů, pařezů a všeho možného nabral jsem rychlost a dobře klopil náběhy. Kamenitý prudký výjezd jsme šli všichni pěšky, zajímalo by mě jestli to dokázala špička vyjet, pro mě nepředstavitelný. Dobrý tempo mě vydrželo tak na 100, tam jsem si říkal že musím dojet ať se děje co se děje a další těžší výjezdy už jsem šel po svých, vlastně jako všichni kolem mě, Michal tvrdil, že posledních 15 je z kopce, bohužel pořád se našel kopeček a z poslední obč. kdy paní říká to už máte z koce bych v tu chvíli zastřelil po 500m mírného stoupání pravotočivá zatáčka do krpálku!!! A zase z pedálů na 115 už jsem věřil ve sjezd, jen překonat poslední stoupání po poli, kde bylo asi 40stupnů rozpálený jako blázen, a hurá dolů, a pořád dolů už se zdálo, že je to nekonečný, ruce pomalu vadly až jsem si začal připouštět, že asi budu muset jít pěšky, na konci jsme se sjeli ve dvou, kluka co jsem v poli předjel (na trati se objevovali i kluci s kratší trasy, ty většinou kolem mě projeli a byli fuč)  také si stěžoval na únavu a sjezd co bere poslední síly. Pak už jen udržet se v sedle a pořád přišlapávat, povedlo se mi s přesmikačem na velkým dostat vzádu s posledního na střed, alespoň, mohl jsem tak přidávat a lépe vyjíždět krátký boule... a už je vidět finiš šlapu do plna, pro pocit zdolání trasy a ve snaze dojet kluka přede mnou  z krátky, jenže v zámecké zahradě se točíme do kola a další otočka po vlnitém trávníku, tam to tak skáče, až mě to skoro shodilo a aaa cíl sláva CÍL

Hotovo, konec, splněno

První euforie mi říkala, že bych jel i o něco dál, ale když jsem chvíli poseděl už takový jásot to nebyl a dostat do žaludku něco k jídlu bylo dost těžké, po ledové sprše, zmrzlině a čekání hoďku a půl na bráchu už mi bylo fajn, se super pocitem zdolání vysněného závodu DRÁSALA.