Krakonošův cyklomaraton

20260613_kcm_kratka_abs.pdf (430274)

Krakonošův cyklomaraton 2026 aneb Takticky i netakticky…

76/281 7/54 Radim Mach MTB Horoměřice 1976 2:41:40,1 90 km

183/223 36/47 Radim Skála Sokol Veltěž 1976 5:17:44,1 135 km

Na 13. ročník Krakonoše v sobotu 13.6. na mé narozeniny jsem se fakt těšil. Trénink jsem ladil k tomuto závodu, a pak… se přežeru…:)

V pátek vše ok, brzy odpoledne odjíždíme směr Trutnov, ale i tak už chytáme nějaké kolony přes Prahu, ale jde to. Pomalá kolona ještě na konci dálnice za Jaroměří a v půl pátý Trutnov. Ubytování a na večeři, neboť vyzvedávání čísel je až od 18,30. Dávám si, jako před týdnem, panenku se šťouchanými bramborami a Plzeň. Jana steak. Panenka není úplně propečená, občas tuhá, šťouchaček hromada, ale snědl jsem to… Jana snědla jen půlku steaku, tak jsem ještě taky ochutnal s tím, že závod je za víc jak 12 hodin. Nacpal jsem se jak čuně, a ještě jsem tam poslal jednu Plzeň na slehnutí… Břicho na prasknutí. Dát si pár facek je málo. Takovou dobu už jezdím, vím, co se sluší a patří a provedu takovou prasárnu. Po vyzvednutí čísla, kde se potkám s Radimem S už nemám chuť vůbec na nic. Na pokoji si ještě dáme s Janou na půl panáka slivovice, jestli to žaludku pomůže. Krátké protažení, skouknout kus fotbalu a utrpení v posteli, kdy nemůžu usnout. Místo regenerace tělo maká jako kafilérka. Chmurné myšlenky už si nepřipouštím, nějak to dopadne.

Ráno na snídani se mi ani nechce. Dám si jen rohlík s marmeládou a jogurt. Břicho pobolívá. Převlíknout se a jít na chvíli šlapat. Dva kopečky v tempu, potkat se s Radimem S a jít se řadit na start. Cestou mě zdraví z koridoru na dlouhou trasu Pavel Špaček, spolužák ze školy. V mém koridoru na krátkou si mě pak najde Pavel Mencl, chlapík z grupy Benissa, Girona a David Marek. Jo, okruh známých/cyklistů se rozšiřuje;) Sunu Enduro snack, ale břicho nic moc. Nemyslím na to. Odjíždí dlouhá trasa a za zvuku bubnující kapely se blíží náš start.

Hned po startu se držím Pavla, ale otevře se místo vpravo, tak si přišlápnu. Na silnici se přesunu na levý okraj a jedeme tempo za zaváděcím vozem. Tady v Trutnově to je vždycky v pohodě. Za přejezdem čekám ostrý start, který asi i přišel, ale auto jede pořád pár stovek metrů před námi a já jsem na dostřel čela závodu. U Libče si dokonce pohrávám s myšlenkou jít úplně do čela, ale v klidu, trochu respekt;) Do Olešnice ještě vidím čelo, ale tam se mi začíná vzdalovat. Do sjezdu do Bernartic se naštěstí chytím, takže do Prkenného Dolu jedeme v balíku, ale nějak se nechce nikomu moc tahat. Asi všichni víme, co nás čeká. Novinka z Prkenného Dolu do Žacléře – Střízlivák, neboli „Malá Pražská“. 850 metrů stoupání. Prvních 300 metrů je ok, ale na zbylých 550

metrech se nastoupá 83 metrů do Žacléře, průměr 15,1% Tady se nejde ani šetřit, nejde ani přidat, ani jet pomaleji, prostě se musí člověk dostat nahoru s vědomím, že ho čekají ještě Pomezky. Borci na dlouhé to jedou s vědomím, že je čekají ještě Pomezky, Pražská, Strážné a Hoffmanky, dobrou chuť;) Špalíry fandících lidí podél úzké asfaltky povzbuzují a člověku to hrozně pomáhá. Skvělá atmosféra.

V Žacléři kousek po kostkách, což nohám nepřidá, ale na asfaltu si doskakuju. Žacléř, Královec, Lubawka a Polsko nechceš jet sám. Výborně tahá kluk se jménem na dresu Tomáš Švihálek. Dobře se to pamatuje, je to takové příhodné jméno pro cyklistu;) A hlavně díky němu dotahujeme za Lubawkou velkou skupinu. S touto skupinou sebereme i dvojici z dlouhé, kde je Radim S. Já se pohybuju v přední polovině a chvílemi mám tendenci jít i dopředu, ale krotím se a dělám dobře, protože před finálním stoupáním na Pomezky se propadám a skupina mě vysype… ach jo… Ve stoupání mě ještě pár lidí předjede, ale ve druhé polovině něco sjedu i já. Nicméně tento segment jedu o minutu pomaleji než před dvěma lety, škoda. Na Pomezkách jsem docucnu gel, první půlku jsem dával někde v Polsku, ale moc to do mě nelezlo, a spustil jsem se do Temného Dolu. Ač po mokru a bezpečně, alespoň pocitově, mám tu všude PR… Dole se formuje pětičlenná skupina a je to super, všichni poctivě střídáme. Paráda. Do Mladých Buků to přivádím z čela skupiny, a protože stoupání na Hrádeček mám rád a jezdí se mi tu vždy skvěle, nasadím trochu tempo a skupinu natáhnu. Nahoře dokonce někoho dojedeme a v opatrném sjezdu předjedeme ještě dva cyklisty. V poslední ostré levé leží mimo silnici motorka. Tady to klouže i na suchu, natož na mokru.

Pod Hrádečkem před Vlčicemi sjedu dvojici, kdy kluk v dresu Active Tour (Ivo Kolář) tahá nějaké slečně. Dres Active Tour, nacpané kapsy a styl hrozně podobný Jirkovi Stránskému. Připadám si jak na kempu. Expres zdarma:) Chvílemi si říkám, proč nejedeme rychleji. Jak ale vystrčím rypák z háku, facka větru mě vrátí zpátky. Tohle tempo bych sám jet nemohl.

Jedeme takhle postupně až v sedmi lidech na hlavní do Trutnova. V lese před Trutnovem zásek. Výkop na silnici se objíždí jedním pruhem v protisměru. V našem směru stojí pět aut, dvě jedou proti. Ivo zastavuje naší skupinu, ale dva nezastavují a nacpou se do toho jednoho pruhu. Ivo ještě křičí, ať tam nejezdí, ale nereflektují. Hm, tak ti jsou v řiti, ty už nesjedeme, říkám si. Dvě auta projedou a těch pět před námi nás nechá jet (předjedou nás za chvíli na normálním úseku). Ivo zalehne a táhne slečnu a smetí v počtu tři kusy. Přemýšlím, jestli zkusím před posledním horizontem, asi kilometr před cílem skupině ujet. Bude morál, nebude…? Mezi tím vidím, že jsme se přiblížili té odjezdivší dvojici. První přistoupání ve Volanově, jsme za nimi a za chvilku je máme. Ivo, klobouček. Je nás zase sedm a poslední nakloněná rovina před námi. Blíží se horizont. Tak jo. O jeden převod dolů a ze sedla. Že bych kdovíjak zrychlil pocit nemám, ale šlapu. Za horizontem to pořád přistoupává 1-2% ke kruhovému objezdu. Tam tradičně zdravím policisty a děkuji řidičům. Za kruhovým objezdem se poprvé ohlédnu… a nikdo se nechytil. Funguje

to:) Jedu tempo, občas se zvednu, občas hodím okem dozadu. Pořád dobrý. Sjezd k pivovaru, ostrá pravá. Rozjet se, a když odbočuju za pivovar, skupina akorát odbočuje z toho sjezdu. To by mělo vyjít. Esíčko mezi plůtky, ostrá levá, cílová rovinka 300 metrů. Jdu ze sedla. Lidi celkem fandí, ohlédnu se a nikdo tam… Vyšlo to. Snad poprvé můžu říct, že mi vyšel nějaký taktický manévr na cyklozávodech. Jasně, kdyby Ivo chtěl, tak mě zesměšní jak malého kluka, ale zůstal s tou holčinou a z ostatních to nikdo nezachytil. Dojeli v rozmezí 12-18 sekund za mnou.

Ročník 76, v cíli 76, s číslem 26… Hezky to vyšlo i přes ty stravovací netaktické lapálie. PR zase vylepšené, a to i s tou zastávkou před Trutnovem. Snad už ty jízdy mají i trochu závodní parametry;)

Převzít medaily, plácnout si se skupinou, poděkovat Ivovi za mašinu a pomalu do sprchy. K jídlu jsem si dal jen něco malého a polévku a žaludek byl spokojen. Večer pak krátce posedět s Janou a Radimem S, který si dal večeři. My už jen drink, tacos s jalapeňos, pak fotbal a usnout jak mimino.

A co za rok? Jet, nejet? Není krátká už moc krátká? Nezkusit zase dlouhou…? Stoupání na dlouhé jsou fajn, ale ty přejezdy jsou nepříjemné a nudné.

Moc otázek a žádné odpovědi. Uvidíme, jak se to vyvrbí. I když už všichni tušíme, jak se to vyvrbí;)