Pražská padesátka 2026 - Memoriál Jana Hrubeše

20260919_pražská50_abs.pdf (663884)1:55:54.7

Pražská 50 2026 aneb Pořád stejná písnička

Na start 28. ročníku jsme se postavili ve čtyřech v zeleném. Detlef na vypůjčeném kole od bráchy, neboť své dvě má rozsypané, Marťas po nemoci… Nevíte někdo, jestli ještě ten kluk závodí nějak jinak, než po nemoci? Jsme na začátku druhé vlny, kterou si ještě na poslední chvíli museli vyřídit Michal s Bogasem. Dvě minuty do startu, páska jde dolu a my s Martinem zaspali, takže jsme pár metrů za klukama. Start, třikrát se odrazím a jedeme. Ještě pod kopcem předjedu Martina, který mi to u Matěje standardně vrací a standardně nejsem schopnej se ho držet. Kluky nevidím. Sjezd Zlatnice a výjezd na Pučálku. Celkem ok, ale nikoho z týmu nevidím. Na Pučálce mezi zahrádkama jede Marťas proti mně a něco gestikuluje. Nevypadá nějak rozbitě, tak pokračuju. Vypadla mu láhev, tak se pro ní vracel. Pak zkusil vyjet ještě k sanatoriu, ale tam to zapíchnul, po nemoci to nešlo.Protrpím sanatorium a nahoře se mi naštěstí daří hákovat. Tyhle tři kopce po startu jezdím pravidelně o jednu až dvě minuty pomaleji než kluci.V Horo mě zdraví Péťa od Michala, mávnu na „domácí“ fanzónu a sjezd do Států. Zkusím se kousnout na silničním výjezdu. Nicméně i tady ztrácím vteřiny na naše kluky. V každém kopci zkusím zabojovat, ale dopadlo to tak, že Na Holi jsem se vyvětral, (zdravím Michale), aby mě před nájezdem na šotolinu sjela skupina x lidí. S nimi projedu pole na Trněný Újezd, v lesíku před Trňákem jsem předjel dva gravely;), sjezd do Zákolan a hurá na Budeč. Malinko si polepším, ale i tady ztrácím na Michala asi 20 s. Na mezičase byl 2,5 minuty přede mnou. Na Budči, možná na mě?, někdo volá – Dvě minuty. Vidím tam někoho v bledě modrém, takže nevím, kdo to je a jestli to je na mě. Byl to Detlef, který na Budeč defektil a závod tu pro něj skončil. Byl v dresu, ale já viděl jen světle modrou. Na Budeč jsem zkrátka vyjel v mlze, takže ani tady jsem se neflákal;) A Detlef si vybírá kopec závodní smůly dál:( Sprint na Okoř, Číčovice a polňačku do Tucho jsem zajel v PR. Stejně tak silnici Tucho – Statenice. Před lavicí pod výjezdem na Juliánu na mě „spadli“ nějací dva hmyzáci a druhý den čtu na fb, že tam během závodu zasahovali hasiči a záchranka, protože na účastníky tam útočil bodavý hmyz. Tak to jsem dopadl velmi dobře.  Na Juliánu se malinko posunu, nahoře se chytám a hákuju, a to až do Nebušic, s jednou výjimkou za Drahuškou, kde fouká tak blbě, asi z boku, že si nemůžu najít pořádný pytel. Máknu si a přijde pole na Padesátník. Cesta vypadá vyšlapaně, ale skáče to hrozně. Nejde najít „klidnou“ stopu. Naštěstí je konec a ve vláčku letíme do Nebu. Sjezd do Šárky a sprint pod Zlatnici. Asi o dvě místa si polepším. Poslední kopec a super povzbuzování jak od dvou lidí asi v polovině, tak nahoře od kapely Tam Tam něcoVýborný. Na Hanspaulce podpoří strýček Fido a sešup do cíle. Ještě si o dvě místa polepším a do cíle jedu v klidu sám, mezera přede mnou, mezera za mnou. Můj cíl byl… pod 2 hodiny budu spokojen, pod 1:58 to bude fajn. Výsledný čas 1:55:55 je velmi slušný, ale už je to tak trochu ohraná písnička. Trať se zrychluje, takže kdo se jen trochu během roku připravuje, tak to pod dvě musí dát. A pod 1:50… tuhle ambici už ve svém věku taky nemám. Navíc závod se mění, přesněji řečeno změnil, na gravel závod, takže na mtb kole je čím dál těžší zajet lepší umístění. Letos se můžu srovnat jen s Michalem, který jezdí výborně, ale v závěru zřejmě trochu tahá nohy. Na mezičase na Budči byl o 2,5 minuty a asi o 60 lidí přede mnou. V cíli to pak bylo o 1,5 minuty a dvacet lidi, když ve druhé polovině závodu 20 míst ztratil a já naopak získal (popravdě mi není jasný kde, ale Sportsoft to tak říká).Z týmu tedy dojelo 50%, což není nic moc, ale dva obědy a dvě pivka v cíli (Únulka a desítka) celkem bodly;) Tak snad to kluky trochu nakopne, aby příští rok nic nepodcenili a aby svedli své souboje až do cíle závodu.