Pražská padesátka 2025 - Memoriál Jana Hrubeše

20250920_p50_abs.pdf (674928)

„Tři“ do stovky Pražské 50

Rok se s rokem sešel pro náš tým cyklistický svátek na který se těšíme celý rok vyšel na sobotu 20.9. Naše sestava na startu byla tentokrát jen tříčlenná společně se mnou se na startovní pásce druhé vlny objevili již tradičně bratři Čechovičové. Počasí nám přálo a bylo parádní cyklistické počasí jasno a slunce po celou dobu závodu a skoro bezvětří. Ideální podmínky pro zlepšení svých osobních rekordů. Před závodem jsem cítil lehkou nervozitu jinak jsem měl v plánu letět stylem all in. První tři kopce (Juliska, Pučálka a Truhlářka) jsme se tradičně společně probíjeli startovním polem. Předjížděli jsme jezdce z první vlny a našeho kamaráda Marka Vaniše s č. 19 jsme předjeli už v polovině Pučálky. Naši mini soutěž o to, kdo bude první v Horoměřicích vyhrál tentokrát David Č. Průjezd Horoměřicemi je pro mě vždy srdeční až dojemná záležitost, jak vám fandí vlastní děti i manželka. To je pro mě fantazie a vždy si to velmi užívám. Za Davidem jsme tam byli s Martinem jen o pár sekund později. Po závodě mi David říkal, že tentokrát jsem měl v plánu si tě pohlídat. Jsem rád, že ho posouvám a dostávám na limit. Ve sjezdu pod Punčochu mě Martin předjel. Všechny sjezdy jsem jel raději opatrně a nechtěl jsem ztratit závod zbytečným pádem. Ve Statenicích se pro mě i Martina lámal závod a David se chytil skupiny před námi. Já si vybavuji, že jsem se pokusil udržet, ale ta skupina byla pro mě příliš a neudržel jsem se jí. Byl ještě jeden pokus, kde jsem vybídl asi šesti člennou skupinu, ať se střídáme, že to zkusíme je dotáhnout, ale nebyla ochota z druhé strany a nepodařilo se dojet skupinu před námi. Jeli jsme ve skupině s Martinem, kde se dostal na těch polích za Holí přede mě a já zase před něj ve výjezdu na Budeč a jeli jsme společně. Mám s ním tentokrát fotku za brodem u Okoře. Mohu napsat, že jsme byli v té skupině nejsilnější a střídali jsme se na špici a nikdo jiný nechtěl tahat. Snažil jsem se vybídnout borce vedle mě a ten mi říká neblázni já mám tepy 180. Za Okoří jel Martin perfektně na špici a dynamicky a mě vyhovovalo jeho tempo. Já jsem to vzal zase přes ty pole do Tuchoměřic. Před vjezdem do Juliány jsme byli opět spolu a vyjeli jsme ji svižně a za Juliánou pokračovali v ostrém tempu. Tam na to myslím, že se nesmí polevit. Martina jsem vystřídal a táhnul jsem až k Šárce, kde mě zase vystřídal Martin a projel ten segment úžasně, ale co odjel ještě lépe byl sjezd k potoku z Nebušic, tam mi nadělil slušnou porci sekund. Já jsem sjezd jel opatrně. Nakonec se to ukázalo jako dobrá taktika a Martin ve sjezdu si pohnul se sedlem. V Šárce jsem makal za ním a věřil jsem si, že zbývá ještě poslední kopec, kde jsem ho předjel loni a měl jsem pocit, že dneska v kopcích jsem lepší a neskutečně jsem si na něj věřil. Přijedu na Zlatnici a dojedu ho za pár sekund a přijde mi, že stojí na místě a jede velmi pomalu a nějak mi to hlava nebrala. Když jsem ho míjel, tak zmínil problémy se sedlem. Nehleděl jsem na to a soustředil jsem na, co nejlepší čas. Do cíle jsem letěl a malou skupinu čtyř jezdců v závěrečném sjezdu se mi nepodařilo dojet. Tentokrát nedošlo na týmový sprint. Cílovou pásku protínám v čase 1:50 a 54s navrch. WOW zlepšení osobního rekordu, co se týká času i celkového umístění. Bylo z toho konečné 93. místo. Teď jsem spokojen a poprvé jsem se probojoval do první stovky, ale už tento rok jsem tajně doufal umístit se do 80. místa. Další cíl splněn a příští rok už žádné výmluvy a mířím do 80. místa a cokoliv jiného si nepřipouštím. Po dojezdu do cíle v euforii hledám Davida a přeji mu to. Jel parádní závod. Stále se mi ho nedaří najít. Martin dojel za dvě sekundy za mnou ve skvělém čase i na skvělém 94. místě. Slušně řečeno byl velmi rozmrzelý po dojedu a potřeboval vychladnout. Já stále hledal Davida a divil se, že nás nevítá a neraduje se. Píšu domu a Péťa mi odepsala psal mi David a ve mně hrklo, že měl pád a něco se stalo? Také že ano a „jen“ proříznul plášť ve sjezdu z Nebušic do Šárky a bohužel musel odstoupit z až snového cca 70. místa odhadujeme po závodě. Za mě to je malá sportovní tragédie a s trochou nadsázky bych to přirovnal k odstoupení Ondry Cinka na olympiádě z boje o medaile. David byl opravdu blízko blizoučko životnímu umístění v první 80 a vyjel by si sportovní cestou první vlnu pro další ročník. Takhle si bude muset počkat do příštího roku minimálně. O to více u něj oceňuji přístup, že měl stále přijatelnou a dalo by se říct i dobrou náladu a nekazil mou euforii. Toto je skvělý přístup a chtěl bych se to naučit. Toto se stát mě, tak tři dny nepromluvím a půl roku to budu kousat. Tento ročník bychom trápili i Bogase! Tento rok byla rychlá a suchá trať. Na závěr se sluší poděkovat. Nechápal jsem, co Bogas provedl s mým kolem? Tak perfektně připravené kolo jsem snad nikdy neměl. Závody se vyhrávají v dílně a já bych dodal a v kopcích. Zvláštní poděkování patří Martinovi Havlenovi zakladateli značky Author za podporu ve formě úhrady startovného pro celý tým MTB Horoměřice. Na opravdový závěr co dodat? Davide, příště ti věřím do první 80ky. Věřím i sobě a Martinovi. Věřím nám ! Až pojedeme z první vlny, kterou si vyjedeme sportovní cestou, tak potom se mohou začít dít věci? Na opravdový závěr přidám poslední osobní věc. Položím si startovní číslo z tohoto ročníku P50 na pracovní stůl a vždy, když se nepovede nějaký závod a myslím si, že stojím za nic, tak si vzpomenu na 20.9.2025 a na euforii.

Michal Král

A něco málo od Davida... bylo to smolný, měl jsem krásně rozjetý závod a pravděpodobně bych dojel kolem 70. místa, už zbývalo jen pár kilometrů, v podstatě poslední výjezd na Hanspalku, bohužel defekt mě poslal mimo závod... tak snad příští rok :-)