| Pořadí | Poř./Kat | Start.č. | Jméno | Ročník | 1.mezičas | Cíl.čas |
| 84. | 19./M45 | 19 | Michal Kalina | 1980 | 02:20:55 | 04:49:38 |
| 89. | 21./M45 | 297 | DavidČechovič | 1978 | 02:20:47 | 04:56:39 |
S velkým odstupem píšu report na Stoláče, sešli jsme se tam s Fídem a už na startu nám bylo jasný, že to bude těžký (podobný pocit na prvním etapáku v Polsku, kde jsme s bratrem jen čuměli na kola ostatních) tady bylo zjevné, že na start se nepostavilo žádné ořezávátko a všichni vypadají na 110% připravený.
Předcházející dny jsem trávil s rodinou poblíž a samozřejmě jsem nelenil a vyrážel projet si terén trati. Bohužel dva dny před startem jsem si při pádu narazil zadnici a měl jsem co dělat dojet na ubytko, den před závodem jsem znovu vyrazil, hlavně vyzkoušet zda se vůbec má smysl postavit na start, ze začátku to bylo špatný a nechybělo málo abych to zabalil, nakonec se to nějak uklidnilo a já si projížděl nejtěžší místa, hlavně dva sjezdy, který jsem nakonec sešel a necítil jsem moc naděje do závodu, najel jsem něco přes 30km a nastoupal tisícovku, což den před závodem není ideální, navíc když nás čeká stoupačka přes dvojku.
Nechtěl jsem Fída nechat samotného, a také u mě vzdávání závodů je hodně na bodu mrazu. Takže prásk... a jedeme, k mému překvapení mi to jede, Majkla se držím, jak ve stoupačkách tak i ve sjezdech, první polovina mi sedí, v jednou těžkým stoupání jdu před něj a poodjíždím, za nedlouho Majkla za sebou nevidím, další překvapení sjedu oba včerejší nepřekonané sjezdy, jak už jsem vysvětloval, za 1. bylo to projeté a stopa nepřehlédnutelná, za 2. zvýšený adrenalin dělá svoje a za 3. tentokrát jsem tam nebyl sám. Trasa je vedena na dvě části, první (pro mě znatelně těžší) na jednu stranu okruh a první 3km stejnou cestou zpět a druhá na druhý okruh a zase poslední 3-4km stejnou cestou zpět. Na startu nám připomněli neúprosný limit pro první část abychom se netrefili s prvníma, kteří se již hrnou do cíle. Tak se blížíme k cíli po té první části a limit je na hraně, síly na dně a mám sto chutí už nikam nepokračovat, na občerstvovačce si ani nestihnu kousnout a Fido už křičí "zdárec jedemé" nic nezbývá chytám se a frčíme do dalších metrů nahoru a zas nahoru, držíme se skupiny, která se průběžné míchá v pořadí, nejsem úplně pozorný ze třetího místa a při prudkém klesání všichni kufrujem... a když nám nehouknou ani dva účastníci kteří jedou proti nám (zřejmě taky přejeli) brzdím až dole, kde je jasné že jsme špatně... po druhé se ve mě ozývá "to by stačilo!!!" zatnu zuby a s nechutí táhám nohy do kopce zpět na trať, kde se smísíme s nějakým rodinným přidruženým závodem po asfaltu do nekonečného kopce, ten ne a ne skončit, je tak dlouhý a nekonečný, že mi Majkl nakonec poodjede, a na horizontu ho ztratím nadobro, teď už jedu na morál dojezdu, už nemám ani sílu hledat jinou cestu do cíle, takže se držím fáborků a modlím se, nakonec se ozve i zranění z pádu, zázrakem doplachtím do cíle, kde na mě čeká totál vyčerpaný Majkl se slovy "dal jsem do toho všechno" chvíli ležíme a dvouhlasně hodnotíme, že to byl nejtěžší závod co jsme doposavad jeli.
A tady se zrodila myšlenka dát celý seriál Prima cupu... tak snad se to příští rok povede...
Kdo se přidá? Detlef 8/2025