Road Stage

20260606_rs_oh_77km_abs (1).pdf (512934)

Road stage 77 2026 aneb Jde to i doskočit 

Po roce návrat do Deštného na silniční Road Stage. Osvědčená tradice – penzion Staelit, osvědčená restaurace Karolína. Počasí letos ideál – ani horko, ani zima a hlavně bez deště. Závod jsem jel poprvé v nastavení „Je to jen příprava“. Hlavní je pro mě Krakonoš za týden. A od toho se odvíjelo, že jsem byl v pohodě od začátku do konce.

Rozjetí, enduro snack, start profíků a za 10 minut náš start. Opět prvních 12 km do Skuhrova za zaváděcím vozem. Asi největší fuckup tohoto závodu. 300 amatérů v balíku. Samozřejmě to asi třikrát zaskřípalo, ale mně se naštěstí vše vyhnulo. Jsou to ovšem nervy a ne, nemám to rád a samozřejmě se lehce propadám.

Od Skuhrova začíná závod. Ve stoupání se lehce posunuju dopředu. Všimnu si holky s číslem 336, která za to bere a dost razantně se hlásí o své místo. „Levá“, zaburácí na chlapa přede mnou takovým hlasem, až mě to rozesměje. Pokud si vzpomenu, podívám se, jak dojela. No, nejela vůbec špatně a naložila mi 10 minut:)

Na rovinatých pasážích se schovávám a šetřím síly. Ostrá levá u Rychnova, sjíždíme skupinu a až tady dojíždím a předjíždím Radima S. Poplácám ho po zádech, ale v táhlém stoupání nemám ani na pozdrav. Na konci horizontu se ukáže ještě mírně stoupající rovina na větru. Snažím se schovat, když mě někdo předjede, ale moc to nejde. Ve sjezdu ale vytvoříme skupinu a celkem se vezu. Trasu už trochu znám a vím, že Pěnčín – Rokytnice nechci jet sám. Jenže v Pěnčíně jsem to neuvisel a jsem tam na samotku. Jede se mi ale slušně a ze skupiny přede mnou odpadají korálky. Říkám si, v té skupině přede mnou nebo v té před ní bych mohl klidně být. Ale už to beru asi více střízlivě a hned si oponuju – Kdybys mohl, tak proč tam nejsi…? Jsi tady, tak se snaž. Poprvé se hecnu před přejezdem a doskočím si dvojici, s tou dojedeme další odpadlíky v Rokytnici a jdeme na stoupání na Haničku. Pamatuju si, že není nepříjemné a skupince odjíždím, jenže ještě před horizontem jdou zase přede mě. Ve sjezdu jsem sám, ale za chvíli mě předjede dvojice. Za chvíli druhá, a když se blíží další čtveřice, tak už se jich chytám. Sjedeme do Bartošovic, ostrá levá, brdek a stoupací úsek přes 10 km do Orlického Záhoří a pod finální stoupání na Šerlich. V brdku trochu ztratím a nahoře vidím skupinu asi 20 lidí. Do Záhoří jet sám je sebevražda, ale skupina je asi 100 metrů. Zkusit, nezkusit? Když to zkusím a vyjde to, tak dobrý. Když ne, tak tam nebudu, ale aspoň jsem to zkusil. Ale když to ani nezkusím, tak tam nebudu zcela určitě. Pojďme to zkusit. Na mě se až nezvykle kousnu, jdu ze sedla, třicet temp a… jsem tam. Skvělý, ono to funguje. Není potřeba jezdit všude „na jistotu“.

Ve skupině se srovnám a držím se v popředí. Ve druhé půli občas i potáhnu a v jednu chvíli jsem to i roztrhal. Ale to nedávalo smysl, tak jsem zvolnil a v početném balíku projíždíme Záhoří, kde u občerstvovačky sáhnu po láhvi s ionťákem a jedem pod Šerlich. Tady jsem loni své skupině odjel, tak uvidíme, jak teď. Prudší levá, jedu vnitřkem a jsem vpředu. Neohlížím se, ale slyším, že jeden dva se mě drží. Asi v polovině 5 km stoupání jde přede mě holka a má pěknou frekvenci. Ani nezalovím. Vzdaluje se svižně. Ve druhé půli sjíždím nějaké lidi, ale převážně z dlouhé trasy, od nás jeden, možná dva. Na horizontu se přetahuju ještě s jedním od nás, ale na mezičase jsem před ním. Teď už jen sjezd, kde mi jde hlavně o dojetí, takže počítám, že nějaké místo ztratím. Hned nahoře jde přede mě soupeř z horizontu a okamžitě mizí. Já sjedu dva lidi, ale z dlouhé trasy. Poslední levá a poslední cca kilometr. Ačkoliv se občas otočím a nic nevidím, pár stovek metrů před cílem mě ještě předjede Idea Ráfkárna. Zřejmě mi šedý dres splynul se silnicí, protože jsem neviděl vůbec nic a najednou byl vedle mě;)

Ale to už mi dojmy zkazit nemůže. Nejprve trochu rozčarování. Loni 84. dnes 93. a v lepších podmínkách čas o 2 minuty horší. Jenže… loni jelo kolem 200 lidí a letos 280, takže vlastně ve výsledku posun vpřed a zkoumáním segmentů vyplynulo, že 12 km za zaváděcím vozem jsme letos jeli o 5 minut déle. Tedy na trase samotné jsem byl pak o 3 minuty rychlejší. Může být nějaká nespokojenost? „Béčkový“ závod a v pohodě fajn výsledek. Holčina ze Šerlichu mi ujela o 25 s a byla o 8 míst přede mnou. Příště se třeba zkusím kousnout i tady pod tím posledním horizontem;)

Odpoledne guláš, výjezd na Šerlišský mlýn na pivo a borůvkový koláč, večer osvědčená pizzerie a ještě pivo a gin tonic na Staré cestě a fajn den byl u konce. V neděli jsme i bez pozdního check-outu stihli ještě vyjížďku, např. na autodrom Dobřany a po poledni jsme se vydali na cestu zpět.