Tour de Zeleňák

ResultLists001AbsResultsZelenak54km (1).pdf (388696)

Tour de Zeleňák 2024 aneb Tenhle závod asi nikdy nezajedu ke své naprosté spokojenosti

Závod jsem si rychle oblíbil, krátký rychlý sprint po kvalitních silnicích, do 100 minut hotovo. Druhým rokem cílím na čas pod 1:30. Den před závodem se dozvídám, že na původní trase je uzavírka a je tam oklika, tedy 3 km a pár výškových metrů navíc. Cíl 1:30 bere za své už před startem.

Na startu jsem v 9:15 na pásce svého koridoru, tedy hned za první vlnou. Po startu Speciálů (Míra Pidrman) a Obrů (Radim Skála) jdeme na řadu. Prý se pojede za zaváděcím vozidlem až nad Jiříkov. Jo, tuhle disciplínu jsem si letos v létě oblíbil, ach jo. Zatímco dříve se už v Rumburku jela pila, teď je to nervózní, těsný, jednou musím vycvaknout, vyskočit na chodník… na pytel. Vlastně stejné ohlasy byly i od lidí z čela pelotonu, kde bylo i několik pádů. V tom mumraji ztrácím jako vždy pár míst. Sjezd do Jířikova už v plné palbě a za Jiříkovem se hlavně udržet v balíku. Jsem tam a jedeme kule. Strašně rychle mi to ubíhá. Šluknov náměstí, stoupání na Partyzán, Šenov, Anenský vrch.. ty jo, to je kalup. V jednom rovném rychlém sjezdu mává pořadatel a brzdí nás. Sanitka, cyklista vlevo, kolo vpravo. Ale kluk vypadal, že jde po svých… Podle Stravy jsem v Poustevně, v půlce závodu, o 1,5 minuty rychleji než loni. Cestou dojíždím Sofču Stránskou a je mi jasný, že něco je špatně, tu bych totiž dojet neměl. Jede s naraženou rukou, pak ještě dostane ránu od řídítek a v Poustevně to vzdává. Odpoledne pak letí do Bulharska na MS v MTBO. Tak snad to dopadne lépe.

V Poustevně jdu, tady v tom kopci snad za pět let poprvé, ze sedla, aby mi to neujelo. Jedu vlevo, abych si lépe pohlídal nějaké pády a do půli kopce jedu se skupinou. Ve druhé půli ale koukám a celá skupina se posunula dozadu. Hezky, to by chtělo využít. Jenže ty před sebou nesjedu, jsem sám a logicky jsem za chvíli lapen zpět.

Ve Vilémově odbočka z klasické trasy. Do Šenova držím balík a jsem spíše vpředu, a ještě se snažím odjet. Jenže ze Šenova do Mikulášovic to kolem mě začíná projíždět a já se cedím startovním polem. Dobírám gel, piju a najednou mám zásek 100 metrů a ten už nesjedu. Skupina 40 lidí je v hajzlu. Chvost ještě vidím na delším stoupajícím úseku z Mikulášovic, ale není šance to sjet. Mikulášovice – Brtníky jedu sám. Předjedu dva lidi. Pod Brtničákem dojedu dva, ale jeden je Classico a jeden z Obra. Ještě na úpatí je nechávám za sebou. Tu rovinu do Rumburka proti bočáku snad pojedu sám. To nechceš. Nahoře naštěstí sjedu dvojici z Obra. Kluk dělá domestika holce. Chytnu se jich a jedeme hodně solidně. Když můžu, tak mu vystřídám a dojedeme ještě dvě velké skupiny, ale všechno jsou to obři. Z naší trasy možná dva tři lidi. Na kraji Rumburka zaberu a obrům i těm našim odjedu. Bojím se ohlédnout, ale podívám se a nikde nikdo. Přede mnou se ještě rýsuje dvojice. Pomalu je stahuju, ale na předjetí to nevidím. V poslední kličkované jsem za nimi. Už si říkám, že to dojedu v klidu, ale v cílové rovince trochu zrychlují. Jsem pořád v háku, a cítím, že ještě můžu. Nejdu ze sedla, jen v sedě ještě zaberu a na posledních 50 metrech si vylepším pozici o dvě místa.

V cíli 121. z 566 celkově. 34. ze 133 v kategorii. Průměr téměř 35 km/h. Čísla krásná, ale ta odjetá skupina mě ještě chvíli bude s…trašit. Těch 40 lidi dojelo v rozmezí 2-3 minuty přede mnou. Za těmi posledními jsem byl zhruba o 1,5 minuty později. To člověka nas…

Za zmínku stojí celkové 3. místo a vítězství v kategorii U23 Dana Stránského, ročník 2010. S tímhle borcem „trénujeme“ ve Španělsku a věřím a doufám, že o něm ještě hodně uslyšíme. Tohle jméno si zapamatujte.

Odpoledne krátce potkat Míru, Jirku Stránského, počkat na cíl Radima Skály, pak trochu pozevlit v tom cyklistickém mumraji, koupit tombolu, vyhrát klasicky nic a poslechnout Rammstein Revival. Druhý den se po snídani vyjet krásnou krajinou a kvalitníma silnicema Šluknovského výběžku a trochu oklikou se vydat směrem k návratu do reality.