Tour de Zeleňák

my.raceresult.com/412311/#0_3EF1B7

Tour de Zeleňák 2026 aneb Prorok Radim Skála

Zeleňák první sobotu v září už je zabydlený standard. Nově volíme s RS ubytování ve Sportlife hotelu a téměř ideál, pohodlný, se snídaní a za rozumnou cenu. Vyzvednout startovní číslo stíháme na minutu přesně se zavíračkou závodní kanceláře. Na hotelu stíháme velmi dobrou večeři a výbornou Plzeň. Jen počasí nevěstí nic dobrého. Venku chčije a v sobotu mají také nějaké srážky spadnout, ale jak říká RS, uvidíme, počasí zde bylo vždy o trochu lepší než předpověď. A jak řekl, tak bylo. Ráno slunce, větrem osušené silnice, po dešti ani památky.

Na start jedeme malou oklikou alá rozjetí. Svolávám se s Michalem Králem a setkáváme se ve startovním koridoru, když RS se jel již řadit mezi závodníky na trati Obr. Bohužel, deset dní před startem muselo dojít k úpravě trati, takže se nejede klasika, ale zajíždí se do Velkého Šenova jako v roce 2024. Je to o 3 km delší a víc nastoupených metrů. Jakou máš taktiku, ptá se Michal. Tady? Do plných start cíl, tady to snad ani jinak nejde. Včera jsme se o tom bavili s RS, s jakou skupinou budeš na kopci za Jiříkovem, s tou dojedeš do cíle. Udělali jsme fotku, odstartoval Obr s veterány a posunuli jsme se blíže ke startu.

Výstřel, Rumburk jedu za Michalem. Ve stoupání k benzínové pumpě jdu před něj, ale na horizontu jde Michal přede mě a vytvoří se vláček Pepa Král (Cyklo Kbely, 72 let), Michal a já. Jede se kudla v rychlosti téměř 70 km/h do Jiříkova. Jsem posera a nechám si odlep. Párkrát si zkusím docvaknout, ale nepovedlo se. V nájezdu na Jiříkovský kopec vidím, jak se mi to pomalu vzdaluje. Kua, takhle to nemělo být. Zkusím jít jednou dvakrát ze sedla, ale bez efektu, velkou skupinu před sebou nedávám. Začlením se tedy do té další a uvidíme, jak se to vyvrbí. I tady občas visím jen za oči a jsem rád, že jsem rád, protože v tomhle ksichťáku to občas zabolí i ve skupině, když se trochu změní směr a musí se hledat znovu místo v pytli. Lidi podle trati opět fantastičtí. Trať mi s postupujícím věkem utíká stále rychleji. Království, Šluknov, kopečky Partizán a Anenský vrch téměř neregistruju a jsme v Poustevně. Prudká levá a krpálek. Trochu mi pookřálo, tak jdu ze sedla a skoro celý kopec vyjedu v tempu, přičemž předjedu hodně lidí. Tak hurá, když se budu propadat, bude pořád někdo kolem mě. A od teď už bychom měli letět s větrem v zádech.

Do Šenova si pozici celkem držím, ale stoupání 3 km je dlouhý a něco mi poodjede. Několikrát jsem chtěl dobrat gel, ale v tom kalupu jsem ani do kapsy nešáhl, tak jsem nepohrdnul podávaným gelem na občerstvovačce. Sjezd do Mikulášovic, táhlý horizont, sjezd přes přejezd do Brtníků a Brtničák. Krátký, ostrý, ale lidi fantasticky hecují. Teď to musí být s někým. Nahoře se přese mě přežene závodník. Není na co čekat a hákuju. Jede pilu, že mám obavy, že pokud bude chtít střídat, zpomalíme tak na polovinu. Blížíme se k jiné dvojici. Když je to asi 200 m a cítím, že se nepřibližujeme, tak jdu před něj, že už to dorazíme. Sjeli jsme to a jedem ve čtyřech, kde už nestřídám a říkám si, že s nimi ani nebudu závodit o umístění pokud mě dotáhnou do cíle.

Rumburk a zleva vlak sedmi lidí, no to mě pos… Kde se tu vzali? Začleníme se a jedem poslední kilometry. V jednu chvíli se objevím u čela skupiny, ale záhy jsem na chvostu. Jsou tu poslední zatáčky. Rezignuju na nějaký boj o umístění. Nechám se dovézt do cíle, z téhle pozice se na kostkách o nic pokoušet nebudu. Z naší nakonec snad 12 členné skupiny dojíždím poslední.

Pořadatelé si vezmou čip, posunu se ke stánku s ovocem a rohlíky se salámem a sýrem a zdraví mě Michal. Prý je tu tak max minutu a prý je to s tím Jiříkovem fakt, jak říkal RS. S těmi lidmi, co byl nahoře, tak s nimi tak nějak jel celou dobu. Zkrátka závod, kde se pořadí dělá na prvním kopci asi 4 km za Rumburkem:)

Ve finále to bylo tak, že dojel Michal a půl minuty za ním první z naší skupiny a já ji uzavíral za dalších 6 s. Opět byl Michal o nějaké vteřiny rychlejší jako v první etapě v Polsku, s tím že tady jsem ale jel celkem hranu, a kdybych nebyl lempl, tak jsme mohli být ve výsledkovce opět vedle sebe;)

Míru jsem bohužel neviděl. Na trase jsem ho neviděl, nebyl jsem si jist, jestli vůbec dorazil, a když jsem ho nenašel ani ve výsledcích, tak jsem ho už nehledal. Při odpoledním hovoru už byl zpět doma a v Rumburku tradičně byl, jenže: v dresu Újezdu nad Lesy a ne v národním, na bílém kole a ne na černém se zelenými bovdeny a nejel kategorii Classico, ale normálního Zeleňáka v kategorii M70. Míro sorry, v takovém maskování jsem tě fakt nenašel:)

Tedy, Michal 152. v čase 1:41:08, já 165. v čase 1:41:46 a Míra si to na pána, s prstem v nose, obkroužil za 2:10:13.

V závodě se jede i kategorie MTB a čert ví, čeho bychom se dočkali, kdyby to ještě s námi jel Marťas, protože pokud by jel na naší úrovni, zcela regulérně by bojoval o bednu v kategorii MTB! Tak za rok třeba přifoukne bajka a pár silničářům na Zeleňáku natrhne pr…;)